Vítejte na stránkách nejen o našich dětech a výletech
Líbí se ti tahle stránka?
Ano
Ne

Černý Důl - květen 2010

Černý Důl
15 – 22.května 2010

Sobota 15.května

Vypráví Aneta:
Je sobota a nám začíná dovolená. Vyrážíme ze Svinařova a v autě jede Adélka, Eliška, Milan a Aneta (já). Honzík vyrazil z Libušína s rodiči a Šímou. A ještě měli přijet Barunka, teta Ilona a strejda Petr. Ale ti všichni ještě jeli na výlety. O tom psát nebudeme, protože nám to začne až od neděle, kdy zbude jenom sestava trávící dovolenku.
Chata nás nadchla. Je veliká a i zahrada nemá chybu. Pokoje mají výtečné vybavení a každý má svou sprchu a záchod. Děti si zabrali svůj pokoj, kde se také hned zabydlely a začali si hrát.
Pak si vzali kola a jezdily na zahradě.
K večeru dorazil Honzík s ostatníma a začalo dovádění a lítání po chalupě. Šimůnek dováděl s dětma a šlo mu to tedy moc dobře. I na zahradě bláznil stejně jako starší dětičky…
My, tedy já, Kamila a Ilona jsme hráli karty a chlapci popíjeli pivko a koukali na holky.
Děti se ve 21:00 hodin vykoupaly, popřály si dobrou noc a šly spát – no, tedy usnuly až kolem 22:00 hodin…
A my dospělci si hráli karty a povídali až do půlnoci a možná i o něco déle.
Tak dobrou noc

Doslov (Milan):
U chaty nás trochu zklamalo, že v jejím vybavení zcela chyběl gril. Šlo však jenom o první dojem, pak už nám to bylo jedno – během celého týdne by nám počasí stejně neumožnilo venkovní grilování.
Cestou na dovolenku jsme ještě provedli nezbytný nákup v Tescu v Mělníku (znáte to, kofola, pivo…..)
Ještě k cestě – výtečně se osvědčily doma připravené obložené bagety (a to se vším všudy – vejce, máslo, kvalitní salám…)
Na chatu jsme přijeli něco po 14 hodině, tedy celkem brzy na to, abychom si polovinu dne ještě vítečně užili.


Neděle 16.května

Vypráví Adélka:
Je ráno a jako první se probudila Eliška, potom Honzík a Adélka s Barčou se probudily stejně.
Všichni si oblékli připravené věci, ustali si postele, vyčistili zuby (ve vlastní koupelně) a šly se dolů nasnídat. A pak hurá na Arabelu. Když skončila, tak jsme se oblékli do věcí na výlet a připravili si baťůžky a mohlo se vyrazit. Dnešní výlet měl za cíl ZOO ve Dvoře Králové.
Ale ještě než se vyrazilo, tak přišlo loučení s Barčou a tetama, Šímou a strejdama. Cesta vedla přes vesnici „Fořt“ – tak tam ještě jednou pojedeme, aby se tam Honzík vyfotil u cedule.
Tak jsme dojeli do Dvora Králové, zaparkovali auto a hledali ZOO. Nějací kluci, co hlídali parkoviště nám ukázali cestu.
U pokladny máma zaplatila, koupila turistické známky a mi si nechali dát razítka do sešítků a pak hurá za zvířátkama.
Zvířátek tam bylo hodně, například žirafy, nosorožci, sloni, opice, papoušci, tygr a mnohé a mnohé další. Potom jsme došli k autobusu, který jezdil mezi zvířátkama. Tam se to jmenovalo „Safari“. Mi malí - já, Eliška a Honzík - seděli v horním patře autobusu a moc se nám to líbilo. Máma a táta (Milan s Anetou) byli dole a říkali, že si ty zvířátka mohli hnedle pohladit. No, moc se nám to líbilo.
Také jsme dováděli v areálu ZOO na různých prolejzačkách, houpačkách a jiných atrakcích. Čas letěl a rodičové říkali, že uteklo již přes 5 hodin. A tak dospěláci rozhodli pro návrat na chalupu.
Cestu si moc nepamatuji, protože se mi podařilo usnout. Ale našli jsme vesnici „Dvořačky“, kde se vyfotím já a máma.
Na chalupě nám máma pomohla vyrobit záložky do sešítků, abychom věděli, kde máme poslední razítko – to abychom pak při razítkování nezmatkovali
Konečně večeře – řízek a brambor – už nám kručelo v břiše. Po večeři jsme koukali na „Pana Tau“ a po něm si házeli s hopíky. No a potom vypukla diskotéka a mi blbli jako cvoci.
Potom nás zahnali do koupele. Dneska začínám já, po mně Eliška a nakonec Honzík. Myli jsme si i vlasy. To bylo zábavy. Ještě popřát dobou noc a potom už spím.

Doslov (Milan):
Počasí toho dne panovalo celkem obstojné. Žádné extra teplo, velký vítr, ale hlavně nepršelo. Vítr však foukal takový, že když děti seděli v horním, otevřeném patře safaribusu, tak co chvíli můj zrak směřoval za něj, zda neuvidím letět jejich kšiltovku….
V ZOO děti jedli donesenou svačinu (bageta, kterou si vyrobili zcela sami). Za těch několik hodin padla únava spíše na dospělé. Honzík, Eliška ani Adélka se nějak né a né unavit a nutno podotknout, že ani jejich pozornost ohledně přítomných zvířátek nijak nepolevovala a stále je všechno zajímalo.
Jinak návštěva ZOO v květnu, tedy téměř „mimo turistickou sezónu“ mělo své klady – nikde žádném davy lidí, žádné fronty na cokoli, prostě paráda.


Pondělí 17.května

Vypráví Honzík:
Ráno se probudili jako první Adélka, pak Eliška a třetí Honzík. Převlíkli jsme se a ustali postele. Adélka a Eliška si učesali vlasy a zuby jsme čistili všichni tři.
Poté všichni seděhli dolů, kde jsme připravili snídani. Mazal se chleba sýrem, paštikou, salámem. My se nasnídali a dospělci se ještě váleli v posteli.
Po snídani jsme si pustili písničky a při tom jsme si vymysleli hru s hopíkem: Eliška nás chytá a má svůj hopík a ten, kdo jí vyběhne a Eliška ho plácne, tak jí musí dát svůj hopík, protože to je jeho život. Ten druhý musí vzít Elišce hopíky a tím vysvobodí toho, kterému před tím vzala hopíka.
V jídelně nás Milan naučil hrát mikádo, což už jsem uměl hrát. Ta hra nás vzala, že jí hrajem skoro celý den.
Holky byly unavené a tak jsme si pustili pohádku u které se leželo. Elišce se asi zastesklo, ale po chvíli už byla dobrá a zase veselá po pohádce o perníkové chaloupce.
Protože foukal silný vítr, tak se nešlo nikam výlet - byla plánovaná lanovka. A tak jsme dováděli na zahradě. A Milan šel nakoupit pečivo. Když už nám byla zima, tak jsme šli opět hrát mikádo a potom se šlo hrát nahoru do pokoje na kameny. To jsme vymysleli skákání po polštářích. Ale musíme být opatrní.
Poté dospělci zaveleli oblékat a na kola. Udělali jsme projížďku do autokempu a zpět. Ujeli jsme asi 4 km. Chvíli se jelo po silnici a za to přišla pochvala , že jsme jeli tak, jak se má. Na vyjížďce nás Aneta upozornila na něco v poli. Byl to čáp. Byl tak blízko, že bychom ho mohli vyplašit. A tak jsme ho potichu pozorovalia on nás. Po návratu do chalupy se šlo na pivo. A paní hospodská nám dala sůšu a přinesla nám hru „Člověče, nezlob se“. Došli jsme si k ní pro razítko do sešítků. Když jsme odcházeli, hru jsme s díky vrátili a kupodivu i celou.
A protože dneska má svátek Aneta, tak jsme jí chtěli potěšit a namalovali jsme jí obrázky zvířátek, co jsme viděli v ZOO, a tím ji také moc potěšili
A nyní již musím končit, protože mi dávají hokej – hrají naši proti Lotyšsku. A já musím jít fandit. Kdyby něco, dopíšem to později. Češi do tohooo!

Doslov:
V hokeji jsme vyhráli 3:1. Jako první se koupala Eliška, pak Honzík a nakonec Adélka. Popřáli jsme si dobrou noc a šli spát při pohádce.


Úterý 18.května

Vypráví Eliška:
Nic si nepamatuje, tak vlastně nic nevypráví. S pomocí všech pak něco později dala dohromady.
Je ráno a jako první jsem s probudila já, potom Honzík a Adélku probudila teta. Teta nám připravila k snídani obložený talíř, kde byly salámy, sýr a vajíčko. Po snídani vyčistit zuby, převléknout a ustlat postele. Šli jsme si hrát mikádo, které nás moc baví.
Teta se strejdou naplánovali výlet do Vrchlabí. Cestou do města se podjíždělo pod lanovkou, která převážela kamení. Ve městě jsme navštívili se strejdou modelářský krámek, kde měli auta, tanky, letadla. A teta nás zase zavedla do krámku, kde byl veliký Krakonoš a u něj jsme se fotili. V krámku měli polštářky, čaje, svíčky … Koupili jsme si tam pohledy do školek, abychom mohli poslat pozdrav z Krkonoš.
Dále jsme navštívili infocentrum, kde se daly zakoupit turistické známky a také přibily další razítka do sešítků. Na náměstí jsme i z batůžků vyndali brumlíky a pití. Pak jsme šli okolo zámku, kde vlálo moc vlajek. Dále se šlo přes park. Potom se nám podařilo najít muzeum a cestou k němu si Honzík dal do hlavy o informační ceduli. Au, to to asi bolelo. V muzeu vystavovali obrázky dětí a pak taky všechno možné o Krkonoších, jak dříve lidé bydleli a pracovali, česali vlnu a pak ji spřádali na nit. Dále tam bylo vidět jak se dělá máslo a sýry. A opět jsme si dali razítka do sešitků a koupili si kamínky. A to jsme si i sami zaplatili. Při cestě zpět se před námi objevilo ještě další muzeum a infocentrum a přibily další razítka. Zde se nacházely betlémy, džbánky, kroje a na půdě si mohl každý prohlédnout věci, které dříve lidi potřebovali k živobytí a k práci. Dále se tam nacházely hejbací domečky.
Cestou na chalupu jsme nakoupili jídlo a hurá zpět.
Na chatě jsme si s Honzíkem skládali puzzle a tancovali na písničky. Adélka měla smutný den. Tety řekla, že na ní vybafl plakací bubák, protože furt brečí. Tak si odpočinula a už pak s náma blbla.
Pak jsme si hráli s bulíkama, různě jsme je stavěli, pak jsme se s nima pošťuchovali a to taky strejda natočil.
Večer se bude jako první sprchovat Honzíkl, po něm Adélka a já třetí. Uklidíme pokoj, popřejeme dobrou noc a necháme si zdát krásné sny o výletech.


Středa 19.května

Vypráví Adélka:
Dneska jsem se probudila první já, ale protože všichni ještě spali, tak jsem si ještě šla lehnout k mámě.
Snídani nám připravil táta. Měli jsme kuličky s mlíkem a kakao. Po snídani jsme si hráli v pokojíčku s hopíkem a potom v jídelně s mikádem.
Rodiče naplánovali výlet do Hořic, kde si nakoupíme trubičky.
Cestou jsme se podívali na chalupu, kde jsme měli být původně. Taky se nám líbila. V Hořicích rodiče nakoupili hrozně moc trubiček a moc nám chutnaly. Na náměstí táta zaparkoval šlo se na jídlo. K obědu byly špagety. Já jsem je jediná snědla, Honzík trochu nechal a Eliška brečela – říkala, že je nejí. Potom všichni zamířili do infocentra, kde nás nejvíce zajímaly mapy. Ještě že nám máma nechala dát razítka do sešítků.
Prošli jsme město a navštívili sochařský park. Tam bylo plno soch, například Krakonoš, A.Dvořák, B.Smetana, Jánošík a další. Pak se šlo ještě nakoupit a hurá zpět na chalupu. Jo, ještě v tom parku jsme viděli veverku, která lítala a skákala po stromech.
Po návratu jsme zalezli do pokoje a dováděli a řádili, až na nás museli rodiče přijít.
Poté nás zavolali na večeři a po ní následovalo překvapení. Najednou v jídelně stál Šimi, Kamila a navíc děda a babička. To bylo překvápko, pane jo!
Tak jsme vzali Šímu a šli zase řádit do pokoje. Občas se na nás přišli podívat dospělci. Dneska se koupu první já.
Tohle vyprávění mi dneska moc nejde. Joó, ještě jsem si vzpomněla, že jsme koukali na Ozáka.

Doslov:
Adélka nechtěla vyprávět, taky to tak vypadá. Máma hrála s babičkou a Kamilou karty a děda s tátou naplánovali výlet. Asi kolem 21 hodin nás přišli uklidnit a museli jsme uklízet v pokojíku tu spoušť a honem do sprchy. Už se těším na zítra. Protože pokud počasí dovolí, pojedeme lanovkou na Černou Horu
Dobrou noc.


Čtvrtek 20.května

Vypráví Honzík:
Dnešní den začínám jako první já a hned po mně Eliška no a poslední Áda.
Slíbili jsme včera babičce a dědovi snídani, tak jsme jí šli udělat, protože na ní již čekali. Po snídaní jsme si chvilku hráli i s Šímou. Poté Aneta řekla, abychom si připravili dózy a pití, sešítky s batůžkama. Připravila nám věci mi mohli vyrazit. Dnešní cíl: Černá hora a konečně lanovka – Hurá! Ještě si s Kamilou zahrát mikádo, obléknout a vyrazit.
Po příjezdu na parkoviště babička zakoupila jízdenky na lanovku. Pak už jenom všichni čekali, až ji zapnou. Máma jela s Šímou, jež spal v kočárku a dědou. Já jel s babičkou, tetou Anetou, strejdou Milanem, Adélkou a Eliškou.
Po jízdě nahoru bylo možné pozorovat ještě kusy sněhu. Nahoře všichni vystoupili a šli se podívat kolem. Rozhledna byla ale v tuto dobu právě zavřená a tak se šlo k Černé boudě. Chtěli jsme jít ke Kolínské boudě, ale cesta nebyla dobrá pro kočár, ani pro Šímu. Tak se dospělci rozhodli vrátit se k lanovce.
Lanovkou jsme sjeli dolů, nasedli do aut a jelo se nakoupit a podívat po Jánských Lázních a pak zpět do Černého dolu, kde máme chalupu. Babička s Anetou udělali oběd. Po jídle se řádilo s hopíkem. Aneta s Adélkou uspali Šímu. A Adélce se povedlo uspat i Anetu. .
Když se Aneta vzbudila, tak šla hrát karty s babičkou a Kamilou. Jo, a taky jsme se koukli na Toulavou kameru, kde jsem se objevil já s Adélkou a dědou, jak se šlo na Vinařickou horu.
V 17 hodin se Šíma vzbudil a přišlo loučení, zamávat a už zbývalo jen hrát si na zahradě. Milan vzal po hokeji kolo a jel se projekt. Po blbnutí na zahradě nás Aneta zahnala všechny najednou do sprchy. Jo, zapomněl jsem říct, že jsme si savovali trička a to nás bavilo.
Po večeři se zahrát mikádo, dát pohádku a dobrou noc!
Jo a ještě jsem zapomněl říct, že nás Aneta fotila jako překvápko. Z vlastních těl jsme vytvářeli písmenka a Aneta fotila. A z těch písmen se složil pozdrav: AHOJ Z HOR.


Pátek 21.května

Vypráví Adélka a Honzík:
Měla vyprávět Eliška, ale je jí blbě a zvrací.
Je ráno a jako první se probudila Eliška, potom Honzík a nakonec Adélka. Šli jsme si vyčistit zuby a dělat snídani. Uklidili jsme jídelnu a připravili snídani i rodičům. A najednou nešel proud. Tak nebyl ani čaj. A potom jsme si vzali věci na zahradu, kde se jezdilo na kole a další lumpárny. Poté jsme si šli hrát do pokoje, skákat po polštářích. Aneta nám řekla, ať si připravíme věci na výlet. A šlo se zase na zahradu.
Když najednou do dvířek vstoupila teta Markéta s babičkou a dědou Elišky. Eliška byla moc překvapená a měla velikou radost. Děda s babičkou tu chvilku pobyli a pak vyrazili na cestu zpět.
Rychle se převlíknout a vyrazit do Černého Dolu do restauračky. Šlo se 2,5 km a dali jsme si tam jídlo. Všem nám to moc chutnalo. Jen Eliška nějak nejedla. Brzy jí bolelo bříško. Všichni chtěli jít do infocentra, ale tam zase zavřeno. Tak opět bez známky a razítka jsme šli zpět 2,5 km k chalupě.
Cestou jsme posílali po vodě pampelišky a pozorovali, jak plují po vodě. Eliška si stále stěžovala na bříško, tak si šla lehnout a my si hráli u rodičů v pokoji. Najednou teta přiběhla, že Eliška blinká. Tak aby měla klid tak mi šli ven.
Venku se jezdilo na kole a hráli jsme si na rodiče, co chodí do práce.
Pak zabalit věci, připravit a sbalit boty a věci na kolo, vykoupat a večeře.
Kukalo se na film a mi si šli poté při pohádce lehnout. Dneska je to poslední noc tady.
Zítra už bohužel musíme domů, ale vůbec se nám nechce
Moc se nám tu líbilo.
V noci dorazil i strejda Tomáš, ale to mi zjistili až ráno.


Sobota 22.května

Ráno nasnídat a balit a balit. Milan pral věci do auta a tety uklízely chalupu. Po předání chaloupky správci jsme všichni vyrazili domů. Ale nejdřív se muselo do Černého Dolu do infocentra pro známky a razítka – konečně otevřeno! Honzík se pak ještě fotil u cedule „Fořt“ a Aneta s Adélkou u cedule „Dvořačky“.
Domů se nijak nespěchalo a tak jednou ze zastávek byl rodný dům Karla Jaromíra Erbena v Miletíně – to je ten pán, co psal pohádky. K obědu si Eliška nic nedala, protože si stále stěžovala na bříško.
Cestou se ještě Milan zaradoval z hokeje, který běžel v radiu (naši srovnali se Švédy 7 vteřin před koncem a na nájezdy vyhráli).
Po příjezdu domů jela Adélka na noc k babičce do Libušína a Aneta s Milanem zamířili do Svinařova na Májovou zábavu.

Co dodat?
Počasí nám skoro vůbec nepřálo – zpočátku foukal silný vítr, zima, pak občas déšť a zase zima. Až ke konci se mohly vytáhnout kraťasy. Pro tohle špatný počasí téměř nikdo nevytáhl kolo a nedalo se sedět ani venku u ohýnku (tak si nikdo ani buřty neupekl).
Ale to vůbec nevadilo. Dovolenou si všichni užili dosytnosti. A vzpomínat se bude jenom v dobrém. Kéž by ta další byla minimálně tak zábavná a pestrá, jako tato…

 

Pár fotek zde!!!

26.07.2010 09:04:54
anetadvorak

Líbí se Vám tyto stránky?

Nějak nemám názor. (2669 | 25%)
Ještě se zlepšete (2623 | 25%)
Ano ! (2732 | 26%)
Ne ! (2515 | 24%)
Pro zájemce o vojenskou historii
Pár fotografií z místních akcí
Budeme rádi když o nás povíte dalším. Díky moc!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one