Vítejte na stránkách nejen o našich dětech a výletech
Líbí se ti tahle stránka?
Ano
Ne

Jeseníky 2009

Zima v Jeseníkách, březen 2008
(vypráví Milan)

Tak jako každý rok, tak i letos se v březnu podařilo vyrazit na hory v sestavě rodin Adélka, Aneta a Milan – Honzík, Šimon, Kamila a Marek – Eliška, Markéta a Tomáš. A stejně jako v letech minulých, tak i letos byla cílem soukromá chalupa v obci Podlesí nedaleko známých to lázní Karlova Studánka v Jeseníkách.

Potěšením pro mne je, že se nemusím nijak sáhodlouze rozepisovat co, kde, kdy bylo. Program na týden ve dnech 7 – 15.března byl jasný: LYŽOVAT – LYŽOVAT – LYŽOVAT! (do 15.března proto, že nás tam hodní majitelé nechali do neděle. Tímto jim ještě jednou vřele děkujeme).

Při příjezdu nikdo moc potěšen nebyl – sněhu opravdu poskrovnu a spíše byla vidět tráva, než bílé hmoty. Optimismem nás naplňovaly pouze předpovědi počasí v radiu, TV i ty z internetu. A bohudík se vyplnily. Ještě první den na svahu v Karlově svítilo slunce a panovalo opravdu jarní počasí, ale pak již přišlo noční „mrazivo“ a sněžení a sněžení a sněžení, občas vystřídané chumelenicí. Takže sněhu bylo dost i kolem chaty a všichni se vyblbli až až. Tak teď již k tomu bláznění na prknech zvaných SKI.

Na prkna se letos postavili Adélka, Eliška a Honzík, Aneta s Milanem a Markéta s Tomášem. Marka s Kamilou se nám ukecat nepodařilo, ale myslím, že ještě chvilku na Markovi pracovat, tak si ty lyže půjčí. Řekl, že příští rok…. Jak jsem uvedl výše, lyžovat se jezdilo do Karlova na sjezdovku „Pod Pradědem“, neboť Adélka, Eliška a Honzík tam byli nahlášeni do výcviku v lyžařské škole SUN Ski & Board School a to ihned od neděle. Taky na co čekat že?! Sníh je na tomto svahu technický a přírodní a bylo ho tam opravu dost. Parkoviště volné, o víkendech placené. Naproti svahu je Pizzerie Praděd, kterou si již loni notně oblíbila nelyžující rodina Fořtova a to vzhledem k malému Šimonovi – vhodné to místo na přebalení, nakrmení atd. Také jsem tam jednu chvíli upoutal pozornost ostatních návštěvníků podniku, a to když mi přinesli Romadurovou Pizzu…Ceny vleků zůstaly „při zemi“, mírně podražila jenom lyžařská škola. Sjezdovka je oficiálně modrá, ale spíše bych ji charakterizoval na něco mezi modrou a červenou. Prostě ideální pro malé děti (a že jich tam letos bylo!!). A mohu Vám upřímně říci, že to stačilo i pro dospěláky. Pár hodin lyžování denně a tělo vyhlašovalo vzpouru. Fronty na vleku byly na každé ze sjezdovek v Karlově téměř nulové. Když jste čekali pár minut (třeba 3 – 4), tak to bylo pro nějakou závadu na vleku.

Takže první den si dětičky zopakovaly, co se naučili loňského roku 2008 a po výuce v lyžařské škole všechny šup do náručí (hlavně tedy Milana) a hurá vlekem nahoru. A dolů – a nahoru – a dolů – a nahoru. Byla to tedy rasovina….

V dalších dnech již instruktoři a rodičové naučili opřít si dítka o koleno a vyjet tak nahoru. Uf – to bylo notně pohodlnější. Výcvik se den ode dne měnil a to podle toho, jak to komu šlo. Někdy měl Honzík, Eliška a Adélka jednoho instruktora společně, někdy byli rozděleni. Výsledek byl ale stejný – velký pokrok. Již ve středu to Adélka riskla a jednu jízdu se jí podařilo vyjet samotné vlekem až nahoru. Poté se jí to již nepodařilo, ale dostala se vždy alespoň do poloviny a tak si zalyžovala. Ale to nevadilo, pády na vleku měli i rodičové – např.Milan s Honzíkem v náručí, Aneta……. Děti měli samozřejmě přilby a výstražné vesty, které si všichni velmi pochvalovali. Musím podotknout, že helmu používala také Aneta s Markétou a vůbec ji mělo poměrně hodně lidí na svahu (o dost více, než v minulých letech).

Zde musím také vyzdvihnout i trpělivost a ochotu chlapů od vleku. Pořád zastavovat a zpomalovat vlek… ( jenom pár lidí bylo nervóznějších více, než je obvyklé, ale byli rychle umlčeni). Přijměte tedy tímto naše poděkování!!!!

V loňském roce se děti naučili vůbec se na lyžích udržet a jet rovně stylem „pluh“. Letos techniku zdokonalili, naučili se bez pomoci vstávat na svahu, naučili se zastavit vždy kdy je to třeba a v kritických situacích (a že takové případy byly!), naučili se zatáčet v krásných a ukázkových obloucích a nakonec přišly na řadu i takové machrovinky, jako sjet sjezdovku v obloučkách a držet se při tom za ruce…..

V pátek již Honzík s Eliškou drandili na vleku sami, jenom Adélka se pořád nějak bála a tak jezdila zapřená do tátova kolena. Po vzájemné domluvě to však zkusila sama a ejhle – ono to šlo!

V týdnu si také Aneta, Milan, Markéta a Tomáš vyrazili do Karlova na večerní lyžování a stálo to za to. Sice sněžilo víc než jindy, ale sjezdovka poloprázdná a večer je to prostě boží….!

Bohužel v pátek museli domů odjet Eliška s rodiči Markétou a Tomášem. Velká škoda dvou dalších dnů, ale nedalo se nic dělat.

V sobotu a v neděli již Honzík a Adélkou dostali dvoudenní pernamentky a několik hodin vydrželi onen známý kolotoč – neúnavně nahoru a dolů. U totálně zmordovaných rodičů se zastavili jenom na pití a na utření nudle. Investice vražená do dětí a lyžařské školy se tedy opravdu vyplatila. Markantní to bylo zejména, když jste mohli pozorovat rodiče, kteří se rozhodli, že svou ratolest naučí lyžovat sami. A výsledek? – rychlost nabývání lyžařských dovedností byla u dětí poloviční a nervová vyčerpanost a vypjatost u rodičů dvoj – trojnásobná….

Také musím vyzdvihnout výkon Tomáše, který se „prý po mnoha letech postavil na lyže“. Ale je třeba dodat, že na tom již přece jen někdy stál. Trochu mu chybí styl, ale to se poddá….. Markéta s Anetou konečně začali poznávat, co všechno carvingová lyže dovede a učili se, aby jejich jízda vypadala a stejně jako správní carveři odhodili hůlky (podle Anety se jí stejně jenom pletly a já jí kvůli tomu pořád jen nadával…). Aneta dobrý, Markéta se bála to „pustit“ a jet trochu rychleji, ale taky dobrý. Nepomohly ani domluvy typu „vždyť máš helmu, tak se neboj“ nebo „nahoru nespadneš a dole tě stejně najdou“…..

Abych se vrátil k dětičkám. S těmi to nebylo vždy jednoduché. Např. ve středu večer se u Adélky začala projevovat malátnost a v noci i blinkala. Ve čtvrtek si proto dala oddych a trávila dopoledne s mámou na chatě. Odpoledne se již vydala do okolí chaty. Byla totiž extrémně unavená – není se co divit. Podobná únava, i když ne v takovém rozsahu postihla ve čtvrtek večer Elišku. Rodičové tedy usoudili, že v příštích letech prostě bude středa odpočinková (pamatujete na školním výcviku??).

Ve středu si také rodina Fořtova a Ejemova udělali výlet do Karlovi Studánky. Je přece třeba se podívat, jak je na tom každý rok zamrzající homole vodotrysku a jak byly letos upečeny lázeňské kulaté oplatky.

Večery byly jinak vyplněny takto: děti si společně hráli sami, nebo pro ně něco vymysleli maminky. Dospěláci jinak konzumovali vše co se dalo, odpočívali u TV a dost se nasmáli ve společných hovorech na opravdu všelijaká témata…..

Ve středu si také Milan udělal výlet na běžkách. Trasa byla od chaty na Hvězdu (napadl sníh a tak to bylo možné), poté autobusem na Ovčárnu pod Pradědem, vlekem nahoru na Petrovi kameny a poté přes Kamzičník, Velký Máj až k Jelení studánce. Potud hřebenová túra s viditelností cca 20 – 30 m s fujavicí a sněžením. U Jelení studánky stočení na Alfrédku (zde naprosto nedotčená a pohádková scenérie!). Od chaty až sem jsem jel úplně sám a také jsem si musel prošlapávat stopu i ve velmi hlubokém sněhu. Od Alfrédky pokračovala trasa po perfektně vyfrézovaných stopách přes Mravencovku na Karlovské sjezdovky. Tam oběd s rodinou (tedy jenom polívka a většinu snědla Adélka). Zde jsem ještě neměl dost a tak trasa pokračovala od sjezdovky pod Kopřivnou až na Hvězdu (zde nutné jedno točené a horká česnečka) a poté již návrat z Hvězdy na chatu. Celková uběhnutá trasa měřila 40 km, z toho 15 km v neprošlapaném sněhu. Milan unaven, ale šťasten!!

Také nesmím zapomenout na Šimona. S tím dělal nejčistší vzduch v ČR (oficiálně v Karlově Studánce) divy. Marek vždy vyrasoval kočárek rozšlapaným sněhem hned na spodek sjezdovky a odtud hlídal svého synka Honzíka. Šimon většinu týdne tento čas prospal a na bobech se na svahu svezl až v samotném závěru dovolené – jeho první jízda na bobech skončila vskutku originálně – obličejem ve sněhu – ale vydržel to a neplakal!

V chatě měl Šimůnek k dispozici prostor, ohraničený jednotlivými díly sedací soupravy. Někdy se mu tam líbilo, jindy nikoli a tak to dával dost jasně najevo.

V rámci honu na zajímavé filmové záběry Marek během týdne sjezdovku několikrát vyšlapal až nahoru a poté dolů.

A hodnocení? Dovolená parádní, děti i dospěláci vylyžovaní, sněhu bylo dost a dost, pohody a legrace jakbysmet a peněženka taky vyluftovaná. Ani se v neděli nechtělo domů (komu by se taky chtělo, když se šlo druhý den do práce…).

Tak příští rok – snad to vyjde……..
 
Loučím se tedy lyžařským pozdravem: SKOL!!

Fotografie z této dovolené jsou právě zde!

 
 
25.03.2009 21:50:35
anetadvorak

Líbí se Vám tyto stránky?

Nějak nemám názor. (2669 | 25%)
Ještě se zlepšete (2623 | 25%)
Ano ! (2732 | 26%)
Ne ! (2515 | 24%)
Pro zájemce o vojenskou historii
Pár fotografií z místních akcí
Budeme rádi když o nás povíte dalším. Díky moc!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one