Vítejte na stránkách nejen o našich dětech a výletech
Líbí se ti tahle stránka?
Ano
Ne

Jižní Čechy 2007

Jižní Čechy 2007

Dne 8.července v neděli 2007 dorazila Aneta, Adélka a Milan do jižních Čech do kempu Bezdrev u stejnojmenného rybníka. Tento rybník je u nás významný tím, že je svou rozlohou druhý největší v ČR (Bezdrev vybudován před rokem 1490, délka hráze dosahuje téměř 400 m, obvod rybníka měří - vzhledem ke značně členitému pobřeží - 18,5 km. Katastrální plocha rybníka činí 520 ha). Dvořáčata si tedy postavili stan a zabydleli se. Vzhledem k tomu, že bylo ten den krásné počasí, Adélka toho hned využila a jako první okusila vodu jihočeských rybníků – evidentně se jí to líbilo.
Zbytek prvního dne strávila celá rodina u stanu a u nezbytného ohýnku – v tomto kempu jej bylo možné rozdělat kdekoli. I dřeva bylo v kempu poměrně hodně.
Dne 9.července v pondělí po snídani vyrazila Aneta, Milan a Adélka na výlet do pár km vzdálených Českých Budějovic, především do historického centra. Samozřejmě se nemohla vynechat známá městská Černá věž. Tato stavba je vysoká 71,9 m a stěny u základů jsou široké až 3,1 m. V průběhu výstupu po opravdu „všelijakých“ schodech také můžete obdivovat 6 zvonů – (jednu dobu jich bylo dokonce 7). Největší z nich je Bumerin (3,5 t, průměr 182 cm a výška 147 cm), nejmladší je Budvar z roku 1995 (1,1 t). Další zvony se jmenují Marta (1,7 t), Octava, Maria a Stříbrný zvon. Po výstupu jste odměněni opravdu krásným výhledem na město, je vidět zámek Hluboká nad Vltavou, kopec Kleť s observatoří a stejnojmennou rozhlednou a mnoho dalších zajímavostí v okolí. Prohlídka náměstí také stála za to. V muzeu Českých Budějovic byla Adélka na záchodě a podařilo se jí spadnout do mísy!. Aneta byla zklamána, že neviděla přes náměstí běžet nahatého Rudolfa Hrušínského ml. (Discopříběh).
Zbytek dne jsme všichni strávili u stanu a u ohýnku
V úterý dne 10.července se vyrazilo do obce Holašovice. Počasí nic moc – pršelo. Tato obec je typická svými neopakovatelnými fasádami. Je to prostě jako z pohádky. Tato obec je také na seznamu památek UNESCO. Opět příběh s Adélčinou potřebou – přímo na návsi této obce.
Uprostřed návsi je rybníček a u něj stojí, ze dřeva vyřezaný vodník. Je moc hezký. Také jsme se šli podívat do místního zemědělského muzea, kde moc hezky vyprávěl místní sedlák o hospodaření a o tom, co měl každý sedlák doma, jaké se používali nástroje a bez čeho by se žádná hospodyně neobešla. Opravdu ten pán o tom uměl krásně povídat - čas jako by se zastavil někde v první polovině minulého století.
Tento den se také Adélka naučila jednu věc. Večer se rozdělal ohýnek, Milan napíchl buřta na klacek a kdo myslíte, že si ho úplně sám opekl – no přece Adélka. Soustředěný pohled a občas otázka: „Otočit?“
Adélka si také začala velmi rozumět s malými obyvateli okolních stanů a hned si získala kamarády. Samozřejmě následovaly veškeré míčové hry a také karty – u Adélky možná první v životě
Dne 11.července ve středu se udělalo hezky a tak celá rodinka vyrazila směrem po hrázi rybníka Bezdrev a dále po silnici do nedaleké ZOO Ohrada u Hluboké nad Vltavou. No, jaká mohla ZOO být – no prostě paráda. Jenom jednou nás u výběhu medvědů zahnal déšť – a schválně kam?? Aby nebyla výjimka, tak na veřejné záchodky!!. Bylo nás tam hodně. Tento výlet nám zabral celý den.
Odpoledne přijela Eliška, její maminka Markéta a táta Tomáš. Postavil se stan a nesmělo chybět vyprávění dosavadních zážitků.
Tento den se stal ještě jeden zajímavý a v následujících dnech i již i úsměvný příběh. Večer, někdy kolem 20.00 Markéta najednou s ledovým klidem oznámila Tomášovi, že v jejich automobilu zavřela klíčky. Hledala se různá řešení, ale výrazně nejlevnější byly klíčky náhradní. Ty ovšem ležely ve skříni ve Svinařově. Milan ten večer naštěstí ještě nepožil (jenom trošičku – ½ piva a tak se hodinku čekalo). Na řadu přišel noční výlet po trase rybník Bezdrev u Českých Budějovic – Svinařov u Kladna a zpět (celkem asi 380 km tam a zpět). „Výlet“ dopadl dobře a klíčky (+ nějaké hračky) byly v pořádku dovezeny ještě před rozedněním. Během cesty bylo spatřeno několik lišek, srnek, koček a další divé zvěře.
Dne 12.července ve čtvrtek vyrazilo nyní již početnější osazenstvo na prohlídku zámku Hluboká nad Vltavou (nechápu, proč Tomáš s Milanem byli tak ospalí). Co k zámku dodat, každý ho zná a každý ví, že je krásný. Protože všichni chtěli něco netradičního, tak padlo rozhodnutí zvolit prohlídkový okruh – kuchyně (nejvíce naléhala Aneta). Opravdu velmi zajímavé, co na jiném zámku nevidíte. Dokonce bylo možné nafotit všudypřítomné rozvěšené staré recepty, podle kterých se zde dříve vařilo. Milan si samozřejmě neodpustil výstup na vyhlídkovou věž.
Cestou zpět se Eliška s Markétou a Tomášem vydali ještě na prohlídku ZOO Ohrada.
Vzhledem k tomu, že šlo z našeho rozhodnutí o poslední den u rybníka Bezdrev, tak se celé osazenstvo vpodvečer sešlo v místní restauraci. A rybník se s námi rozloučil opravdu pohádkově. Při západu slunce zahrála voda a obloha všemi barvami
V pátek 13.července tedy nastalo nijak záživné balení tisíců věcí, blbin a stanů. Zbývalo jen se rozloučit malou procházkou k vodě a někdy nashle!!
Dalším cílem našeho putování byl kemp Ráj v Třeboni. Cesta probíhala celkem dobře, až na dopravní stupeň 4-5 v Českých Budějovicích. Jinak fakt pohoda.
Kemp ve Třeboni nebylo těžké najít, neboť informační cedule t mají naprosto všude.
Tento kemp leží u Opatovického rybníka a je opět celkem dobře vybaven (sprchy s teplou vodou, čisté WC, kuchyňky, dětské hřiště, restauračka). Hlavně místní bufítek si oblíbila Aneta. Daly se tam koupit i malé drobnosti ke snídani a tak jej hojně navštěvovala. Na rybník jsme všichni koukali ze stanů a vzhledem k počasí bylo po necelém týdnu možné i koupání – dobrý dojem umocňovala i písčitá pláž.
Tolik známý rybník Svět byl z kempu asi 10 min pěšky (rozloha 201,3 ha, vybudován v letech 1571 – 1573 Jakubem Krčínem, původně nesl název Nevděk, po povodni v roce 1611 byl rozdělen na dvě části Svět a Opatovický rybník, hráz Světa měří 1525 m a je jedním z nejvyhledávanějších míst v Třěboni).
Tento den se po přejezdu na nové místo již nic zvláštního nedělo. Jenom se vykoupat, nakrmit všudypřítomné kačenky a labutě (těch se pak Adélka bála) a dát si večer pivko a něco na zub.
14.července v sobotu se vyrazilo do města Třeboň. Nebe se již vyčistilo a léto se rozjelo na plné pecky. Cesta z kempu vedla na hráz rybníka Svět a poté se vstupní branou u pivovaru (Regent) vstoupilo do města. Tam právě probíhaly jakési kulturní dny a tak náměstí bylo sice plné lidí, ale také účinkujících. Místní zámek navštívila pouze Markéta s Anetou. Milan, Tomáš a děti to v tom horku vyřešily nějakým tím oroseným. Zde se také stala taková malá, maličká dvořákovic tragédie. V tašce u Anety se vylilo pití a odnesl to foťák – spíše tedy karta v něm – všechny dosavadní fotky se vymazaly.
Ze Třeboně se všichni vrátili až pozdě odpoledne a následovalo nutné koupání v rybníku. Je nutné uvést, že voda byla stále poměrně čistá. Dovádělo se na lehátkách a tak. Na lehátkách se také dalo plavat na nedaleký ostrůvek.
Tento den nás také opustil táta Elišky – Tomáš.
V neděli 15.července padlo rozhodnutí jet do rodiště Jana Žižky – do Trocnova. Toto místo bylo nedaleko a naštěstí v tom vedru vedla poznávací trasa žižkovým rodištěm v lese. Nezbytné foto u žižkova stavení a památníku, sběr hub a nakonec občerstvení v místním kiosku. Tento Trocnov je původním rodištěm Jana Žižky a dnes leží cca 1,5 km od nynější vesnice Trocnov (dříve Záluží). Areál je vhodný jak pro cyklisty, tak pro příjemné procházky ve stínu.
Cestou zpět se všichni zastavili v městečku Borovany. Právě se tam konal jeden z ročníků tzv. „Borůvkobraní“. No to byla paráda. Všude samé pamlsky z borůvek, které napekly a navařili místní obyvatelky. Borůvkové knedlíky již nebyly, ale byla tam spousta jiných vynikajících věcí. Místní škola a školka také pořádala mnoho akcí pro děti, tak se Adélka s Eliškou opravdu vyblbli. Přesto, že nešlo o bůh ví jak velkou akci, bylo tam všem velmi příjemně a jenom doporučení – kdo pojedete kolem zrovna během této akce, zastavte, pojezte, něco nakupte a případně nechte vyblbnout své ratolesti. Určitě půjde o velmi příjemně strávený půl den.
Cestou z Borovan do Třeboně si všichni sedli k Markétě do auta, neboť výfuk u Dvořáků vydával opravdové pazvuky a jejich vůz byl nepřeslechnutelný. Během cesty také zadní a prostřední díl výfuku odpadly úplně.
Odpoledne a vpodvečer samozřejmě koupání a Milan si nezapomněl dát pár orosených. Západ slunce dnes také sliboval pár pěkných záběrů a tak Milan nelenil, vzal foťák a přeběhl k rybníku svět. A vyplatilo se, nebylo to sice jak na Bezdrevu, ale západ slunce byl nádherný. Mnoho lidí se na pláž přišlo podívat.
Den 16.července (pondělí) byl snad nejteplejším dnem v roce (rekord také padl – cca 35°C). Z rádií všude hlásili, že ten den se člověk nemá namáhat. Markéta s Eliškou a Aneta s Adélkou ho proto strávili koupáním u rybníka Svět. Zde se také Eliška přestala bát vody a začala mít snahu plavat.
Tady u Světa také vznikla kraťoučká písnička, která pak zněla vždy a všude, kam jsme šli. Alespoň slova:
My jsme plavci z plavčírny
Mi umíme plá-vat
Áda s Eliškou to už uměj taky
To bude doma slá-va!
To Milan na rady odborníků nedal a vyrazil na pěší túru kolem Zlaté stoky do vesnice Majdalena a jinou cestou zpět. Tato trasa měřila cca 25 km a ačkoli vedla lesem, horku se nedalo uniknout. Cestou také padly veškeré zásoby pitiva a ještě se muselo dokupovat. Obec Majdalena je známá především pro vodáky. Ti tu mohou přenocovat při sjíždění Lužnice.
Aby toho nebylo málo, tak Milan odpoledne vyrazil do Třeboně najít mototechny a koupit prostřední a zadní díl výfuku. To se nakonec po menších peripetiích podařilo a s oběma díly na ramenou vyrazil na něco přes 2 km dlouhou cestu ke kempu. V odpoledním žáru ještě stačil oba díly v kempu vyměnit, za což sklidil od přítomných německých a francouzských „caravanistů“ zasloužený potlesk. Nutno dodat, že během této operace se mnohokrát smočil v rybníku a padla asi 4 pivka. Také poté, co se Aneta vrátila a trochu vyčítavě se zeptala „Cos dneska dělal“, Milan vzteky zrudl.
Jelikož se Milanovi cestou podařilo nalézt nějakou tu houbu, uvařila se nezbytná „bramboračka“.
Nejspíše právě příliš velké horko se večer projevilo na Adélce. Začala blinkat a měla průjem. Opravdu se nevědělo, kudy to půjde dřív. Tyto problémy, i když už jenom v malinké, maličkaté míře ji provázely po zbytek dovolené.

Dne 17.července v úterý všichni nalezli do opraveného auta a vyrazili směrem Jindřichův Hradec. Ještě před návštěvou zámku se zašlo do akvária se sladkovodními rybami. Zde si také děti (i dospělí) mohou namalovat svou vlastní rybičku jak na papír, tak si vybarvit polystyrenovou rybku. Tato akce probíhá každým rokem v každém větším nebo známějším místě.
Zámek Si všichni prohlédli jenom zvenčí a Milan si opět vyběhl na zámeckou věž. Navštívili jsme až muzeum ve spodní části zámku. Pak si všichni prošli náměstí, dokoupili vše potřebné a vyrazilo se zpět.
Cesta zpět do Třeboně probíhala také zajímavě. Auto začalo vařit a muselo být odstaveno na ne zrovna vhodném místě. Naštěstí kolem jela Policie a po částečném vychladnutí motoru nás za blikajícího majáku doprovodila do nejbližší vesnice a k hospodě. Holky si tam dali něco k pití a Milan s místním mechanikem dali auto do pořádku. Do kempu jsme tedy dorazili o nějakou tu hodinku později, ale zato bohatší o pár zážitků. Adélce ten večer ještě nebylo nejlépe a tak se koupat nešla, ale spala.
18.července ve středu se automobily nechaly raději v klidu a šlo se po dlouhé hrázi Opatovického rybníka na výlet do osady Obora. Měli tam mnoho koníčků a to se všem moc líbilo.V hospodě, kde jsme čekali na jídlo, usnula Adélka tatínkovi na klíně a spala tam tak dvě hodinky. Byla hodně unavena a tak si takto odpočinula. Po obědě se šlo zpět a po cestě proběhla bodláková válka - holky se naučily házet bodláky a dospěláci vysvětlili, kam se nejlíp trefovat. Tak to se jim velice líbilo. Tak moc, že zapomněly na to, jak je bolí nožky. No a v kempu samozřejmě hurá do vody. Nijak velké výlety se dělat opravdu nedaly, neboť sluníčko pálilo a pálilo.
Ve čtvrtek 19.července se i přes vedro jelo na výlet a to do Chlumu u Třeboně. Místní zámek byl bohužel v rekonstrukci a zavřený. Zbývala tedy jen procházka po městě a k místnímu známému rybníku Hejtman. Cestou zpět ještě všichni navštívili Památník Emmy Destinnové u tzv. Nové řeky. Šlo o oblíbené místečko této známé pěvkyně. Dnes je tam pomník a velmi, velmi starý dub. Na nějaké informace O Emmě Destinnové narazíte téměř všude, neboť právě v tomto kraji žila a byl také jejím nejoblíbenějším. Tento den se také nemohla vynechat návštěva největšího rybníka u nás, Rožmberka. Nějaké ty informace o tomto rybníku naleznete na jedné z fotografií v galerii.
Večer si sbalila věci Markéta s Eliškou a vyrazili domů
V pátek 20.července tedy zbyli již jen Adélka, Aneta a Milan. Téměř u kempu byla tzv. Schwarzenberská hrobka. Jde o nádhernou stavbu a to i zevnitř. Prohlídku jsme stihli jen tak tak a stála za to. Během prohlídky navštívíte i její podzemí s rakvemi více či méně významnými příslušníky rodu Schwarzenbergů a je třeba dodat, že jde o něco jedinečného. Jako zajímavost uvedu toto: Vlastní hrobka se nachází pod úrovní terénu i hladiny rybníka Svět. Aby voda z písčité půdy neprosakovala základem stavby, byl okolo ní zřízen vzduchový kanál, široký 60 cm a hluboký 2 metry. Ten odvádí vodu od stavby a zajišťuje tak suché prostředí hrobky. Stavba ačkoli nemá klasickou izolaci proti vlhkosti, je opravdu stále suchá a jako nová – upozorňuji, že dosud nebyla rekonstruována!!
Co ještě ten den dělat? Tak se šlo po hrázi rybníka Svět do Třeboně a to navštívit dům nejvýznamnějšího rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. V jeho domě je nainstalováno akvárium se sladkovodními rybami a samozřejmě si opět můžete vymalovat své vlastní rybičky. Toho Adélka náležitě využila.
Odpoledne následovalo nezbytné koupání a dovádění!
Přišla sobota 21.července a dovolená se již chýlila ke konci. Přesto ještě padlo rozhodnutí navštívit nedaleký zámek Stráž nad Nežárkou a městečko Lomnice nad Lužnicí. Nejdříve jsme tedy jeli do Lomnice nad Lužnicí a pěšky vyrazili na místní naučnou stezku Velký Lomnický kolem velkého Lomnického rybníka. Cesta byla akorát dlouhá, že to i Adélka ušla v pohodě. Také si pochutnávala na čerstvé a mladé kukuřici. Cestou byly postavené různé vyhlídky a byla vidět spousta kachen, čápi a další zvířátka, pro které je rybník domovem. Byla to krásná procházka. Popté následoval přejezd do Stráže nad Nežárkou. Je tam zrekonstruovaný zámek, kde bydlela a kam často jezdila Emma Destinnová. Prohlídku jsme sice vynechali, ale i tak se nám tam moc líbilo. Adélku dokonce pozdravil současný majitel zámku – na to se přišlo až o jeho odchodu z vyvěšených fotografií.
Poslední večer se vyrazilo na pivko a Adélka ho strávila s kamarádkami na dětském hřišti.
V neděli 22.července tedy přišel den odjezdu. Dopoledne všechno sbalit a hurá domů. Nejelo se však přímo. Když jsme byli v Holašovicích, tak všude visely plakáty, že tam tento víkend bude Staročeský jarmark. Bylo to při cestě a tak jsme si to nemohli nechat ujít. A bylo na co se dívat – samé krásné, ručně dělané věci a cetky, samé dobroty, projížďky na koni, vystoupení různých tanečních sborů v místních krojích, vystoupení country kapel atd. Každý si tam našel to své. Adélka se samozřejmě projela na koni, nakoupilo všechno možné a pak již
HURÁ domů!!

Dovolená to byla opravdu parádní. Počasí se vydařilo a mi poznali další kousek naší země. Někdy zase Nashle!!!! 

 

Kdo se chce podívat, obrázky nalezne v GALERII
19.08.2008 20:05:58
anetadvorak

Líbí se Vám tyto stránky?

Nějak nemám názor. (2669 | 25%)
Ještě se zlepšete (2623 | 25%)
Ano ! (2732 | 26%)
Ne ! (2515 | 24%)
Pro zájemce o vojenskou historii
Pár fotografií z místních akcí
Budeme rádi když o nás povíte dalším. Díky moc!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one