Vítejte na stránkách nejen o našich dětech a výletech
Líbí se ti tahle stránka?
Ano
Ne

Jižní Morava 2008

Putování po Jižní Moravě 2008
Dne 5.července ráno vyrazilo jedno auto s Milanem, Anetou a Adélkou a druhé s Míšou a Pavlíkem ze Svinařova přes známou D1 na jihomoravské Nové Mlýny. Dálnice D1 své pověsti nezůstala nic dlužna. Po celkem pohodlné a plynulé jízdě přišla (později jsme se dozvěděli) desetikilometrová kolona a havárie kamionu na 102 kilometru. Po cca 1 hodině stání v koloně padlo rozhodnutí otočit to a risknout jízdu zpět v odstavném pruhu. Jízda skončila asi po dalším kilometru a došlo k totální zácpě. Předpovědi z rádií nebyly zrovna přívětivé a rýsovalo se čekání na několik hodin. Naštěstí v místě, kde jsme stáli, se parta „nadšenců“ pokusila odmontovat svodidla. To se k radosti všech podařilo, lidé naskákali do osobáků a po polní cestě hurá do nejbližší vesnice. Tam se již chytil směr na Jihlavu a zpět na Dálnici. Cesta pak již probíhala poklidně a rychle. O zprovoznění dálnice reportéři v rádiích informovali v době, kdy jsme již v kempu Pálava v obci Nové Mlýny stavěli stany. Kemp je dobře vybaven (sprchy s teplou vodou po dobu 24 hodin, umývárny, čisté WC). Je tam také velké zastřešené venkovní posezení a hospoda.

 

Bylo celkem teplo, ale foukal silný vítr. Po zabydlení se vyrazilo na procházku k Novomlýnským nádržím, ale opravdu velmi silný vítr nás brzy zahnal zpět dál od vodní plochy do kempu. Nutno dodat že v nádrži byly velké vlny a podmínky vůbec připomínaly návštěvu u moře. Večer samozřejmě nechyběl kus grilovaného „fláku masa“.

Nyní bych se rád pozastavil nad samotným vodním dílem Nové Mlýny. Jde o ukázku naprostého diletantství k přírodě a zbytečného megalomanství. Bohužel zastánci a obhájci tohoto díla se najdou ještě v dnešní době! Jde o soustavu tří vodních nádrží na řece Dyji. Horní se jmenuje Mušovská (Nové Mlýny I), střední Věstonická (Nové Mlýny II) a Novomlýnská (Nové Mlýny III). Dříve byly v tomto místě velmi cenné lužní lesy a také došlo k zatopení vesnice Mušov. Stavba byla zahájena v roce 1975 a dnes mluvíme o zaplavené ploše 3 226 ha. Tato stavba byla zbytečná jak svým účelem, tak promrhanými korunkami. (jako závlaha pro okolní pole funguje jen sporadicky, záplavy to nezastaví, vyrobenou elektřinu spotřebuje přehrada na svůj provoz, koupat se tam nedá…zato zmizela velmi vzácná nivní půda a cenna archeologická naleziště a nakonec i celá vesnice).

Druhý den, v neděli 6.července, vyrazilo veškeré osazenstvo na výlet na zámek Lednice. Jeho interiéry nikdo z nás nenavštívil, ale i tak jsme tam strávili několik hodin. Dětem se velmi líbila návštěva prodejní výstavy terarijních zvířat a také návštěva akvária s mořskými rybami. Nakonec padlo rozhodnutí trochu projít park a při tom navštívit ukázku vystoupení místních sokolníků. Cestou se Adélka ještě svezla na opravdovém velkém koni. Předváděčka dravců byla opravdu vynikající a protagonisté sklidili oprávněný potlesk. Nakonec si Pavlík i Adélka podrželi na ruce opravdovou sovu a fotoaparáty při tom jen cvakaly.


Následoval oběd v jedné restauračce s venkovním posezením v obci Bulhary. Že by tedy dětičky nějak vzorově papaly, to se říci nedá, ale něco do sebe přeci jen dostaly. Cesta zpět do kempu nebyla zvolena přímo, ale oklikou, přes Mikulov. Ihned za Mikulovem Milan se slovy: „tady zahnu a někde tu musí být velké opevnění – pěchotní srub“ zahnul na polní cestu a asi po 400 metrech zastavil. Pak běžel cca 1,5 km tam a zpět a nic (podotýkám, že ten den bylo něco pod 30°C). Děti s maminkama seděly v autě. No, ani nemusím popisovat, jak byly nadšené.

Po příjezdu do kempu nám jeho majitel poradil, kam se máme jet vykoupat – vodní nádrže Nové Mlýny jsou ke koupání zcela nevhodné. Šlo o vodní plochu v místní štěrkovně a je to vlastně takové místní přírodní koupaliště s občerstvením a plochou pro auta. Dětem se ve vodě evidentně líbilo. Také místní rybáři se činili a my mohli na vlastní oči vidět kapitální kousky chycených jeseterů.

Třetí den 7.července se volil výlet tam, kde v pondělí zavírací doba neexistuje. Tímto místem byl nedaleký vrch Děvín se zříceninou Dívčího hradu na jeho hřebeni. Děvín je součástí Pálavských vrchů a tento masív se táhne od obce Pavlov a Dolní Věstonice až po město Mikulov. Výšlap je sice trošičku náročnější, ale Adélka s Pavlíkem ho v pohodě zvládli. Cestou samozřejmě plnili různé úkoly a také hledali barevné fáborky ukazující cestu. Přímo v podhradí zříceniny začalo pršet a tak šup do pláštěnek. Tento déšť a mraky také zkazily jindy krásný výhled z hradeb na nádrže a okolní krajinu, plnou vinic. Mraky se však po čase rozptýlily a tak nikdo nebyl o pěkná panorámata ošizen. Tady se cesty naší „sqadry“ dělily. Aneta s Adélkou a Míša s Pavlíkem se stejnou cestou vraceli do obce Pavlov a Milan vyrazil přes západní stranu Pálavských vrchů na jejich druhou stranu s cílem dosáhnout další zříceniny Sirotčího hrádku. Poté se vydal zpět po východní straně vrchů a po silnici z Pavlova do kempu.

Šlo o túru dlouhou cca 22-23 km, ovšem poměrně těžším terénem – prudká stoupání a klesání. Vhod přišla vesnice Klentnice, umístěná na půli cesty a zejména místní hospůdka. Dvě točené, nezbytné prostudování mapy a hurá na zříceninu Sirotčího hrádku. Po jeho prohlídce a nezbytném fotografování zpět do Pavlova a odtud do kempu. Cestou Milan ke svému údivu potkal setru Romanu se švárou Milanem, kteří byli ubytováni v nedaleké vinařské vesnici Perná.

V úterý 8.července bylo rozhodnuto, že se pojede do Mikulova. Po nezbytném focení na náměstí byl zvolen směr zámek. Tam se zakoupil prohlídkový okruh „Historie vinařství“ jehož součástí byla i návštěva sklepení s obřím sudem. U tohoto skvostu se trošičku zastavím. Sud byl na objednávku vyroben v roce 1643 a byl postaven za 250 dní přímo ve sklepě. Sud byl plný vína po dobu 30 let. Pak však přišel nedostatek a sud byl prázdný, poté nenávratně poškozený. Slouží jako rarita. Jeho délka je 6,2 m, váha 26,1 tun, obsah 101 400 litrů, 22 obručí a váha jedné obruče je 390 kg – slušnej macek. Během této prohlídky jste si mohli prohlédnout vše, co se týká vinařství a také mnoho obřích lisů na révu. Milan s Adélkou a Míša s Pavlíkem si také vylezli na hradní věž, ze které byl opravu krásný výhled. Obě děti vyšlapaly nahoru i dolů bez pomoci dospělých!

Pro maminky a dětičky následoval již nutný oběd a Milan se vypravil na všude dominující Svatý kopeček. Jde o výstup na kopec nad Městem Mikulovem. Celou stezku provází křížová cesta – v současnosti ne v moc dobrém stavebním stavu. Ovšem výhled ze Svatého kopečku – to je panečku něco.

Když už jste v Mikulově, nesmí samozřejmě chybět návštěva místní jeskyně – Jeskyně na Turoldu.

Jeskyně pro nás byla překvapením, neboť jsme o ní nevěděli - ještě že jsou informační letáky a cedule. Jinak musím potvrdit, že tato jeskyně byla moc hezká a slečna průvodkyně měla pevné nervy. Na prohlídku se vydala parta chlapů, kteří si z ní dělali srandičky a na prosbu nikam nedávejte ruce nereagovali. Museli si na vystavené věci šáhnout a proto byla i slyšet siréna. Adélka s Pavlíkem odcházeli spokojeni – líbilo se jim to. A rodičům samo sebou taky.

Venku následovala prohlídka vystavených velkých kamenů. A u některých nesmělo chybět i nezbytné foto. Pak už se jelo dál.

Cestou zpět Milan ukecal všechny a tak hurá k bunkru. Druhý pokus byl úspěšný – autem jste se dostali po pohodlné cestě a po cca 100 m téměř před vchod bunkru. No, Milan byl ve svém živlu. Vybaven fotoaparátem a baterkou vyrazil…. Podrobnější popis naleznete ZDE!!

Po výletě jsme se vrátili ke stanům ,kde si děti hrály s dalšími dětmi. Byl docela problém je pak nahnat do sprch a spát,ale i to se nám povedlo a tak dobrou noc.

Ve středu 9.července přišel na řadu první přesun. Opustili jsme tak Novomlýnské nádrže a vydali se směrem ke Znojmu, do kempu Výr. Cestou samozřejmě oběd a pak už jenom kemp najít. Vše proběhlo parádně a brzy přišlo na řadu hledání pro nás toho nejlepšího místa pro postavení stanů. To trvalo tedy trochu dýl, ale povedlo se. Stany stály za chvilinku, zařizování bylo delší. Jelikož zde nikdo z nás ještě nebyl, přišla na řadu vycházka a kam jinam, než nejdříve k místnímu rybníku Výrovec a poté do kempového bufetu. Tam byli spokojeni jak dospěláci (pivko, limo, nějaký ten frťan), tak i děti (dětské hřiště). Tento den se již krom večerního ohýnku již nic moc zajímavého nedělo.

 

Na čtvrtek 10.července bylo vybráno jako výletní cíl městečko Jevišovice s místním zámkem. Zde to nebyla šťastná volba, neboť po zaparkování nám cedule u zámku ohlásila: „Po dobu rekonstrukce je zámek po celý rok 2008 uzavřen“. To bylo celkem dobré a nebyli jsme jediní, kdo se takto „nachytal“. Ve městě je ještě jeden zámek, fungující jako domov důchodců a tak padla volba alespoň navštívit park. Vzhledem k tomu, že tam bylo dětské hřiště, tak dobrý. Kam ale dál. Po důkladném prostudování mapy padla volba na město Jaroměřice nad Rokytnou. A tady to byla naopak zase moc dobrá volba.

Místní zámek se nachází přímo u náměstí a je to opravdu chlouba. Nejdříve malé občerstvení v zámeckém parku a pak hurá na prohlídku. Tu nedokončil Pavlík, protože se mu chtělo čůrat. V zámku byla opravdu krásná podívaná a každému, kdo pojede kolem vřele doporučujeme jeho návštěvu.

Nesměla samozřejmě chybět ani návštěva cukrárny. Je zajímavé, že děti si něco objednají a pak automaticky mají chuť na to, co má ten druhý??!

Večer u ohýnku byly děti k neudržení a to při napalování klacků. Po nažhavení jejich konců a za stále větší tmy běhaly po louce a jenom mávání žhavých konců dávalo tušit, kde právě jsou. To byla panečku zábava.

 

V pátek 11.července se jelo na výlet do známého města Znojmo. Po zaparkování hurá na zdejší zámek. Více než zámek zaujme samotná cesta k němu. Jde se přes pivovar Hostan a cestou nemůžete minout naprosto úchvatné vyhlídky na kostel Sv.Mikuláše, na historickou část města, na stojaté vody Znojemské přehrady a nakonec na údolí řeky Dyje s pozoruhodným ocelovým železničním viaduktem. Opravdový ráj pro milovníky focení a natáčení nádherných scenérií. Samotný zámek se svou expozicí připomíná spíše muzeum a to pro to, že byl celý zničen a téměř nic se v něm nedochovalo. Přesto byla prohlídka zajímavá a každý si něco odnese. Opravdovou raritkou je Rotunda sv.Kateřiny z roku kolem 1037 (o stáří se však dosud vedou spory).

Pak již následoval stejnou a jedinou přístupovou trasou přes pivovar návrat do města a na oběd. Ještě před tím si však Milan vyšlápl na Radniční věž (celková výška 79,88 m, výška zdiva 68,6m). Zde si bylo možné také prohlédnout téměř celé město, zejména pak jeho historické centrum.

Po obědě všichni navštívili znojemské podzemí a to se nám líbilo nejvíc. Proto se u této zvláštnosti pozastavme. Jde o soustavu středověkých sklepů a chodeb pod městem. Původně byly zřejmě budovány jednotlivé sklepy pod městskými domy jako hospodářské místnosti a poté byly propojovány jednotlivými chodbami. Celkem bylo odtěženo asi 50 – 55 tisíc kubických metrů zeminy. Znojmo bylo ve středověku velmi bohaté město a proto v období častých válek začal tento podzemní komplex sloužit jako útočiště a kryt před vpády cizích vojsk. Časem byl tento systém doslova propracován do detailů. Např. kouřovody z ohnišť v podzemí byly vyvedeny do komínů stávajících domů. Když dorazilo cizí vojsko a vidělo, jak se z komínů kouří, tak město napadlo s vidinou velké kořisti. Žádní lidé však v domech nebyli, kamna byla studená a přesto z komínů stoupal dým – v té době to byl pro mnohé šok. Navíc vstupní chodby byly strašně úzké a mohl stěží projít pouze jeden člověk. Když tedy již cizí voják, či skupina, našla vstup do podzemí, byli všichni postupně jeden po druhém zlikvidováni řadou důmyslných pastí – nikdo se nesměl dostat zpět na povrch a informovat ostatní. Obyvatelům podzemí stačilo už jen to, že zhasly louče a dole byla absolutní tma. Nikdo cizí neměl šanci se zorientovat. Také se z historie nikdy nedochovaly plány znojemského podzemí – zřejmě nebyly z bezpečnostních důvodů vůbec vypracovávány. Pro život pod zemí zde byla například zřízena i soudní místnost! To jsou jenom střípky, pochycené z výkladu průvodce. Navíc děti zde naleznou jednu malou místnůstku se křítky. Opravdu bohaté a plnohodnotné informace získáte samotnou návštěvou tohoto labyrintu chodeb a místností – to se při návštěvě Znojma prostě nesmí vynechat.

Při návštěvě toho města ještě bylo štěstí, že tento víkend probíhal Znojemský hudební festival a téměř na každém rohu, či náměstíčku hrála nějaká živá hudba – country, folk, cimbálovka, vážná hudba, jazz – prostě každý si přišel na své.

Ještě týž den všichni vzhledem k vysokým teplotám hurá do plavek a do rybníka. To je něco pro děti! Pavlík zde navíc sám začal plavat v nafukovacím kruhu!

Večer se ogriloval kus vepřové kýty a tak si na své přišly i naše žaludky.

 

Další den v sobotu 12.července se vzhledem k vysokým teplotám rozhodlo nikam nejet, ale strávit příjemně den u vody. Jenom Milan vyrazil sám do nedalekého Šatova navštívit muzeum ČS těžkého opevnění. Podrobnější popis objektů naleznete zde.

Jenom tak na okraj, obec Šatov určitě vybízí k návštěvě a to zejména svým malebným okolím (meruňkové aleje) a také svou vinařskou historií s množstvím krásných sklípků. V souvislosti s vinařstvím bylo zajímavé vidět v 10.00 dopoledne vrávorající postavy na návsi.

Děti si tento den užily opravdu výtečně. Každou chvíli ve vodě nebo pro nanuka.

Večer se začalo zatahovat a přiváté mraky nabraly hrozivě temnou barvu. Zapráskal hrom, šlehly blesky a spustil se opravdu neskutečný liják. . Tady již nebyla řeč o kapkách deště, ale doslova o provazech padající vody. Naše stany to naštěstí ve zdraví vydržely a naše věci zůstaly suché.

 

V neděli 13.července se po snídani vyrazilo na výlet do Moravského Krumlova, zejména pak na místní zámek se svou proslulou expozicí Muchovy Slovanské epopeje. Jde o opravdu monumentální dílo známého malíře o historii slovanského národa. Jde o plátna o rozměrech cca 8x6 m a celkem je zde vystaveno 20 výjevů. Tato expozice zaujala spíše dospělé, děti naopak „ocenily“ velké sály a tak si mohly i přes nevoli všech rodičů zaběhat. Tato výstava, která zde probíhá již dlouhou řadu let, ale zřejmě se chýlí ke konci. Místní zámek totiž doslova volá po rekonstrukci a po jejím uskutečnění to zajisté bude velké chlouba města. Ještě nás zde překvapila velmi malá návštěva jak zámku, tak samotného města. Na náměstí jsme byli zcela sami!

Ještě týž den poctila naše parta návštěvou město Ivančice – rodiště jednoho z našich nejvýznamnějších herců a bavičů Vladimíra Menšíka. Nesměla tedy chybět návštěva jeho muzea a poté nedaleké cukrárny.

Tento den také dětičky navštívila Luční víla. Adélka s Pavlíkem dostali za úkol zachránit princeznu a to tak, že na papíru vybarví tříhlavého draka a pak ho spálí. Tím tak princeznu osvobodí. Oba tento úkol přijali s nadšením a hned se pustili do díla. Večer po společném naštípání a nařezání dříví (Pavlík a Adélkou pomáhali) nastala zase idylka u ohýnku.

 

Ráno 14.července v pondělí přišlo na řadu balení a přesun do kempu Bítov na Vranovské přehradě. Cestou jsme navštívili Muzeum motocyklů a historických automobilů v obci Zálesí a to bylo něco. Opravdu krásné stroje se líbily i Pavlíkovi s Adélkou a během prohlídky pořád dokola: „Vyfoť mě tady a tady, tady mě vyfoť….“ Cestou ještě všichni ukojili své žaludky a pak už hurá najít kemp. To bylo celkem snadné, ale horší bylo najít místo na dva větší stany. Bylo totiž poměrně dost plno. I to se však nakonec podařilo, tak hurá do stavby a zařizování.

Počasí nebylo nic moc, dětičky nafasovaly gumáky a vyrazilo se na prohlídku kempu. Bližší informace a naší recenzi na kemp naleznete zde. Jenom stručně uvedeme, že tento kemp již nepatří mezi ty nejklidnější, přesto se zde rodiny s dětmi budou cítit velmi dobře.

Aby Vám byla také trochu přiblížena Vranovská přehrada, tak pár informací. Jde o vodní nádrž zasazenou do Národního parku Podyjí. Kvalita vody je hodnocena velmi dobře a jde o jednu z vůbec nejteplejších přehrad u nás. Přehradní zeď má délku 292 m a šířku 60 m byla postavena podle švýcarského projektu v letech 1930 až 1933. Na pravém břehu pod přehradní zdí je dosud v provozu elektrárna se třemi turbínami. Svého času největší údolní přehrada v Československu s délkou jezera přes 30 km, dosahuje až k obci Podhradí nad Dyjí. Toto vodní dílo se dodnes přezdívá „Moravský jadran“.

Tento večer na všechny obyvatele kempu takové malé překvapení a jakási kulturní vložka. Na skále, která se tyčila vysoko nad kempem se objevil chlapík s trubkou a vyšlehl parádně melodii Večerka. Melodie se rozléhala po celém údolí a bylo to, jako by hrál vedle vás! Za to samozřejmě sklidil od překvapených lidí dole velký potlesk. Nezbylo mu nic jiného a tak přidával a přidával…..

 

Po celonočním dešti se dne 15.července v úterý všichni vydali pěšky z kempu na nedalekou zříceninu hradu Cornštejn. Cesta je pohodlná (až téměř k hradu po asfaltce) a absolutně nenáročná – pro rodiny s dětmi vhodná. Hrad Cornštejn je poměrně velká zřícenina, z níž jsou krásné vyhlídky na údolí Dyje a vranovskou vodní nádrž. Průvodkyně byla také perfekt a tak nás prohlídka bavila. Děti samozřejmě nějakému tomu pohlavku neunikly – vždycky chtěly být jinde, než ostatní. Pak všechny čekalo překvapení. Na nádvoří předvedla skupina scénického šermu Calix Temporis krátký humorný příběh, protkaný řadou šarvátek a soubojů. Vzhledem k tomu, že to bylo na opravdovém hradě, tak Adélka považovala jednu z členek souboru za princeznu a samozřejmě se s ní nechala i vyfotit. V ruce Adélce nesměl chybět meč a to samé Pavlík. Z prohlídky tohoto hradu byli všichni . náležitě nadšeni.

Tentýž den Adélka s Pavlíkem navštívili nafukovací skákací hrad v kempu. Vzhledem k tomu, že bylo po poledni, tak byl skákací hrad skoro prázdný a tak dovádění nebralo konce.

Odpoledne vyrazil Milan vybaven fotoaparátem na skálu nad kempem. Cestu neznal a proto se vydal přímou cestou nahoru. Po náročném výstupu a troše hledání byla pěšinka, směřující ke skále nalezena a tak bylo možné se pokochat naprosto nádherným výhledem na kemp a jeho okolí. Bylo vidět až na hrad Cornštejn.

 

Ještě večer navštívil Adélku a Pavlíka skřítek. Skřítek si s dětmi povídal o tom co celý den dělali a také jim pověděl, že je celý den pozoroval. A musel uznat že se v lese, ale i na zřícenině chovali velmi pěkně. Pak jim také řekl, že v blízkosti je hrad a jmenuje se Bítov. Prozradil také, že je tam zoo. A hlavně je nalákal na vyjížďku lodí. Pak se už jen rozloučil, dal jim něco na památku a zmizel v lese kde bydlel.

Když se již smrákalo tak z cesty přišel hlahol. Členové skupiny historického a scénického Calix Temporis vyhlašovali, že ve středu proběhne na hradě Cornštejn po setmění ohnivá šou. A byla mezi nimi i Adélčina princezna. Členové skupiny si ji ještě pamatovali z dopolední návštěvy a tak se s námi dali do řeči. Přislíbili jsme, že se určitě ukážeme.

 

Ve středu 16.července se počasí celkem umoudřilo a tak se rozhodlo jet na výlet do nedalekého hradu Bítov. A ne pěšky a ne autem, ale na výletním parníku. Přístaviště bylo hned vedle kempu a tak nebyl problém tam dojít. Cesta lodí netrvala nijak dlouho – přesně tak akorát, aby si to děti užily. Po vystoupení pod hradem Bítov nastalo stoupání až k jeho stěnám. Tady všichni litovali cyklisty a rodiče s kočárky. Byla to celkem šichta vyrasovat to všechno až nahoru.

Zde je třeba uvést, že hrad Bítov je jedním z nejstarších hradů v naší zemi a je možné si zde vybrat několik prohlídkových okruhů. Prohlídky se zúčastnila pouze Aneta s Míšou a Adélku s Pavlíkem pohlídal Milan. Děti s Milanem tedy navštívily hradní sklepení s výstavkou hradních a lesních strašidel. To byla paráda, ale draka se bály. Poté si Pavlík s Ádou hráli na nádvoří a docela je stavba malých hromádek z kamení zaujala. Aneta s Míšou přišly z prohlídky velmi nadšené a konstatovaly, že jde opravdu o jeden z nejkrásnějších hradů. V hradu bylo opravdu krásně. Bylo tam vystaveno mnoho ras psů, které pán nechal vycpat na památku. Ale také tam bylo mnoho jiných zvířat snad ze všech koutů světa. To co nás nejvíc vzalo bylo to, že při prohlídce v jedné místnosti zahráli dobovou hudbu a ta se sálem nádherně rozléhala - no nádhera. Adélka s mámou Anetou pak ještě navštívily místní malou ZOO a Adélka se samozřejmě projela na koníčkovi. Následovalo krátké občerstvení v místní restauračce a pak zase dolů k přehradě a lodí zpátky do kempu. Při návratu do kempu vyrazila Áda s Milanem a Aneta do Moravských Budějovic – bylo nutné sehnat další kartu do foťáku. Při procházce na náměstí narazili na muzeum, kde byla nabídnuta i prohlídka zámku. Dokonce tam měli koleje až z Kladn . Ale co pak následovalo to jsme nikde nezažili a to prohlídku podkroví, které se zachovalo po služebnictvu. Jinak město má také své kouzlo a moc dobrou cukrárnu.

Odpoledne strávily děti hraním si v kempu a také chvilinkou na opravdové trampolíně.

Později Adélku a Pavlíka navštívila také Květinová víla. Rozdala dětem nějaké dárečky a popovídala si s nimi.

Večer se jako obvykle neposedělo, ale všichni vyrazili na nedalekou zříceninu Cornštejna na „Velkou ohnivou šou skupiny Calix Temporis“. Jelo se autem, neboť cesta zpět pozdě v noci by pro Adélku a Pavlíka nebylo to pravé ořechové… Před hradem fronta jako blázen, ale místa se poté i přesto podařilo chytit obstojná, takže výhled nic nekazilo. Ti, co dorazili jako poslední, to měli s výhledem horší. Představení se povedlo na jedničku a podívaná to byla vskutku neobvyklá. Všelijaké bojové výkony a hrátky s ohněm podbarvovala perfektní hudba a osvětlení staré zříceniny. Adélka zde také potkala svou princeznu. Snad jí to ale nezkazilo dojem o princeznách, neboť tato zde představovala čarodějnici. Po skončení se ve tmě auto našlo a děti konečně k jedenácté v noci usnuly.

 

Čtvrtek 17.července nebyl z počátku příjemný, neboť dovolená skončila pro Míšu s Pavlíkem. Zabalili a odjeli – škoda!!

Dvořáci si tedy udělali výlet do města Vranov nad Dyjí. Počasí nic moc a proto se nesmělo zapomenout na pláštěnky. Aneta s Adélkou vyrazily na místní známek a Milan do areálu ČS opevnění, které leží nedaleko tohoto zámku. Na zámku se pak také všichni sešli a vyrazili na prohlídku města a k potěšení Adélky i do místní cukrárny.

Na cestě zpět do kempu zastavili Milan, Aneta a Adélka na hrázi Vranovské přehrady a šli na procházku, okořeněnou langoši a hranolkami. Počasí bylo pořád špatné a drobně pršelo a přesto si Adélka s dětmi ze sousedství vyhrála. Večer si šla Anetka s lidmi z vedlejšího stanu zahrát karty do místní hospody. Byla tam i taneční zábava a Adélka se rozhodla, že si to nenechá ujít. Později tam dorazil i Milan a na Adélčino přání si s ní šel zatancovat. Vzhledem k tomu, že do té doby parket nikdo nenavštívil, tak oba byli okamžitě středem pozornosti a parket se najednou zaplnil. Tento den si šla Adélka také velmi pozdě lehnout.

 

V pátek 18.července zase přišlo na řadu balení a odjezd – tentokrát do 200 km vzdáleného tábořiště Soumarský most na Šumavě. Adélka tam měla být předána babičce Mileně a dědovi Romanovi protože rodičům Milanovi a Anetě již dovolená pomalu končila.

Nikam se nespěchalo a tak první zastávka byla hned v obci Bítov a to v soukromém muzeu vozidel Tatra. A jaké to tam bylo? No prostě pohádka – nablýskané novější a nejstarší vozy Tatra a další věhlasné značky. Návštěvu jenom doporučujeme!!.

 

Mimo zastávky na oběd byla další v pevnostním areálu Slavonice – podrobný popis zde.

Na Soumarský most se dojelo již večer a stan byl budován již za šera. To Adélce vůbec nevadilo – okamžitě si našla spoustu kamarádů a pustila se i do fotbalu. Tento večer se trávil u ohýnku řezníka Honzy z Kamenných Žehrovic – nechyběl samozřejmě jeho vynikající a tradiční gulášek – Dvořáci vědí, kdy přijet!!

 
V sobotu 19.července vyrazili Milan, Adélka a Anetka vlakem ze Soumarského mostu do Zátoně a poté do Boubínského pralesa. Zde se však již téměř naplno projevila únava z každodenních výletů a tak se došlo pouze k Boubínskému jezírku. Tam pár fotek, svačinka a zpět na vlak. Obě cesty všichni vyplnili sběrem několika hub a zejména borůvek – po těch by se Adélka doslova „utloukla“. Po návratu Adélka hned běžela za svými kamarády a zapojila se do všelijakých her. Večer se trávil u ohýnku u babičky Mileny a dědy Romana.

 

V neděli 20.července vyrazil Milan ráno na houby a Aneta do Volar. Oba byli s účelem svých cest spokojeni. Milan ještě zašel nasbírat do sklenice něco borůvek do mrazáku, aby Adélka měla co do pusinky i po návratu domů. Během sběru si Milan trochu podrobněji prohlédl náznak středověkého opevnění – tzv. Volarské šance – podrobný popis zde. Pak již jen naposledy zabalit a domů.

Věřte, že se moc nechtělo, ale s vědomím, že nešlo o poslední letošní dovolenou ubíhala zpáteční cesta poněkud lépe.
 

Dovolená to byla opravdu krásná, i když počasí ne vždy v dobrém smyslu slova zabodovalo. Šlo hlavně o to, s kým dovolenou trávíte a jak si ji užijete. Mi všichni jsme si ji užili měrou přímo vrchovatou a krásně. Tak zase jindy.

 

Závěrem ještě uvedu, že na začátku dovolené dostali Pavlík a Adélka prázdný památníček a do něj si nechávali na všech místech, kde to jen bylo možné, dávat razítka – z hradů, zámků, kempů, muzeí……. Na konci dovolené již bylo hodně stránek zaplněných a dětičkám se to opravdu líbilo. Třeba si jednou při jeho listování zavzpomínají….

Spoustu obrázků naleznete ZDE!!

Tady pár "FOTOKLIPŮ":

Muzeum Zálesí a kemp Bítov

Na Cornštejně sa v kempu Bítov

Na hradě Bítov a v kempu

Vranov nad Dyjí a kemp Bítov

Konec dovolené - přejezd z Moravy na Šumavu

 
 
 
 
 
 

30.09.2008 18:11:09
anetadvorak

Líbí se Vám tyto stránky?

Nějak nemám názor. (2669 | 25%)
Ještě se zlepšete (2623 | 25%)
Ano ! (2732 | 26%)
Ne ! (2515 | 24%)
Pro zájemce o vojenskou historii
Pár fotografií z místních akcí
Budeme rádi když o nás povíte dalším. Díky moc!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one