Vítejte na stránkách nejen o našich dětech a výletech
Líbí se ti tahle stránka?
Ano
Ne

Vánoce - Kladensko a Slánsko

Vánoce - Kladensko a Slánsko

Během hledání různých titulů ve Středočeské vědecké knihovně Kladno se mi do ruky dostala publikace p.Zdeňka Kuchyňky „Nastal nám den veselý… - Adventní a vánoční zvyky na Kladensku a Slánsku“ z roku 2000. A protože s největší pravděpodobností ji nejspíš většina lidí nevlastní a vlastně ani nemá vůbec potuchy o její existenci, přináším Vám na těchto stránkách malý výtah o tom, co se zde na vánoce dělo za dob našich rodičů, babiček a dědů. Kdo však projeví přeci jen velký zájem o celý obsah, musí si tuto knihu opatřit. Podle mého názoru by tato publikace neměla chybět v žádné knihovně někoho, kdo žije právě v této oblasti a kdo si alespoň trochu klade otázku „Proč?“ Také připomeneme v dnešní době moderních technologií dětem i sobě, jak dříve naši předchůdci trávili ten volný čas, který my trávíme u TV a PC. Musím touto cestou poděkovat autorovi za to, že ještě existují lidé, kteří přeci jenom nenechají život našich předků upadnout v zapomnění a dají si práci s tím, aby nám tuto část historie připomněli.

Jak všichni jistě vědí, samotnému štědrému dni předchází tzv.Advent. Ten začíná někdy v období od 27.listopadu do 3.prosince – neděle, která připadne na 30.listopad anebo den tomuto dni nejbližší. K adventu patřily ranní bohoslužby, konané ještě za tmy. A protože nebyla elektřina, lité si do kostela nosily svíčky (odtud také vypálené důlky od dohořívajících svíček v lavicích). My si dnes advent připomínáme věncem se 4 svíčkami. Tento adventní čas si naši předkové vyplnili postavami.

30.listopadu - Svatý Ondřej
Zde tedy advent začíná. Tento den se považoval vedle Štědrého dne za nejvhodnější čas pro věštění budoucnosti a oba dny spojovaly stejné zvyky. Citace z knihy: „Například se čtyřmi hrnky přiklopila trocha hlíny, kus chleba, hřeben a prsten. A každý člen rodiny, aniž samozřejmě věděl, kde co je, odklopil jeden hrnek. Hlína znamenala, že do roka zemře, hřeben nemoc, chléb majetek a prsten svatbu“. Někde však bylo hrnků 5 a byl pod nimi kousek uhlí, chleba, peníz, chuchvalec koudele a hřeben. Uhlí znamenalo smutek, chléb hojnost, peníz bohatství, koudel narození dítěte ještě před svatbou a hřeben, že dívka musí ještě rok počkat na jiného. Další verzí byly tři hrnečky s penízem, prstenem a hřebínkem.
Podle dalšího zvyku tohoto dne patřilo třesení bezem nebo plotem, který měl v duchu pronášené říkanky dívce naznačit, kdo bude jejím ženichem: „Třesu, třesu bez; ozvi se mi pes; kde můj milý dnes“ nebo „Třesu, třesu tímto plotem; všecí svatí mým životem; kde můj milý dnes; ať mně tam zaštěkne pes“.
Jakpak by asi dnešní mladá děvčata třásla betonovými ploty si lze jenom představit a pousmát se…

4.prosince – Svatá Barbora
Zvyky, spojované s Barborou se udržovaly zejména Chodsku, ale k údivu všech se držely i v hornickém Kladensku.
Dívky převlečené za Barborku se oblékaly do bílého dlouhého hávu, obličej si zaprášily moukou a v ruce držely košíček s cukrovím. Takto obcházely domy a zkoušely děti z modliteb a náboženství a poté je obdarovaly cukrovím. Tehdy se při tom také recitovalo: „My tři Barborky jsme, z daleké krajiny jdeme a dárky vám neseme. Neseme, neseme, to velice krásné, kdo se modlit bude. Tomu je dáme, a kdo nebude, tomu nalupáme“. Pečivo se rozdávalo takovéto – malé rohlíčky, housky, makovky a preclíky, které pekaři pekli na tenkých dřevěných lištách dlouhých 40 – 72 cm a 4 cm širokých. Známy jsou i případy, kdy Barborka měla spíše postrašit děti a chodila s pometlem a rozdávala uhlí a brambory.
Od Barborky také pochází ono slavné pohádkovské „mulisi, mulisi“ Když totiž Barborky obcházely, tak si mumlaly: „Modli se, modli se..“, ale ono to znělo spíše jako „Muli se, muli se“ a bylo to! Ovšem Barborky to také měly těžké, neboť na ně během obchůzky útočily psi a nejedna si odnesla šrámy.
Dnes již jenom dne 4.prosince uřízneme větvičku třešně nebo višně a čekáme, zda nám do vánoc rozkvetou – podle toho se pozná, zda se dívka vdá, či nikoli
.

6.prosince – Svatý Mikuláš
Mikuláš má být vlastně dobrodinec, jež obdarovává ty, kteří si to zaslouží. Dříve se dávaly za okna punčochy nebo talíř a Mikuláš tam dával ovoce, ořechy a jiné dobroty. Dnes již známe jenom obchůzku Mikuláše s čertem a andělem a jde prakticky o jediný zvyk ze všech, který přežil dodnes. I když zde musím uvést, že partu našich milých ratolestí v posledních letech navštívily i výše zmíněná Barborka a krom modliteb se vším všudy. Toto mikulášské období se dříve spíše vyznačovalo zdrženlivostí v jídle i zábavě. Pekaři také pekli postavičky Mikuláše, čerta a anděla a čerti se také vyráběli podomácku ze sušených švestek na špejlích a s hlavou z jablíčka. Nejkrásnější ovšem byly perníkové figury v dřevěných formách, po První světové válce nahrazené figurami s tištěným obrázkem na cukrové polevě
.

7.prosince – Svatý Ambrož
Tato postava se objevovala večer u kostela, měla bílou košili a na rukou bílé kapsáře. Na hlavě zela černá, homolovitá, šikmo seříznutá čapka (něco jako čarodějská). V pravé ruce mel Ambrož koště polepené bílým papírem. Volnou rukou rozhazoval cukrovinky a když je děti začaly sbírat, nandal jim to koštětem
.

13.prosince – Svatá Lucie
Lucie, Lucky nebo Loucí obcházely domy v předvečer tohoto svátku a na hlavách měly korunu se zapálenými svíčkami. Tělo měly zahalené do bílé látky, obličej zaprášený moukou a přes něj občas škrabošku s velikými zuby z řepy – pěkná strašidla!. Tyto osoby v domě předváděly domácí práce a vymetaly smetí ze všech koutů a dětem za předvedenou modlitbu předávaly cukroví.


Pak se již nezadržitelně blížily vánoce – i když pro děti je to i v dnešní době stále pomalu. Dříve se stejně jako dnes prodávaly na vánočních trzích ve městech stromky – smrčky, jedle – a po druhé světové válce i dnes tolik populární borovičky. Na venkově si lidé pořizovali stromky přímo od hajného. Stromky se začaly zdobit někdy kolem r.1860 a to nejdříve ve městech, na vesnicích později. Již mezi válkami se objevovala kritika a národohospodáři vyčíslovali škody, které vznikaly kácením 300 000 stromků. Dále se pořizovalo jmelí zelené nebo zlaté (začalo k nám pronikat až na přelomu 19 a 20.století) a stříbřené šišky, červené a černé františky. Kousek jmelí v peněžence měl zajistit peníze. Na trzích se dále prodávalo cukroví, hračky, pečené kaštany. Za nákupy do města se dalo jezdit i drožkou (to bylo pouze pro bohaté) – např. cesta z Vinařic do Kladna stála před válkou 4 Kč.
Během adventu se činila i poštovní služba. Pohlednice tehdá malovali i významní umělci (Josef Lada) a vydávaly se i pohlednice ve prospěch nevyléčitelně nemocných dětí, mimo jiné i těch v zámku ve Smečně.
V Kladně se od roku 1926 začal také stavět tzv. „Vánoční strom republiky“. Pod ním se pořádaly koncerty a sbírky. Tato tradice skončila rokem 1948 a podařilo se ji krátce oživit na konci 60.let. Naplno se tento zvyk zase rozjel po roce 1989 (ve Slaném od roku 1999). Strom se v současnosti rozsvěcí i ve Smečně a v Libušině.
Vesnice také pořádaly různé besídky a advent byl i velkou příležitostí pro různé pěvecké a divadelní spolky.

24.prosince – Štědrý den
Hlavním křesťanským svátkem je až 25.prosince, ale rodiny se u stolu a u dárků scházely o štědrého dne 24.prosince: „Proto, že tj. ten svátek, kdy Otec nebeský seslal všem lidem tohoto světa velký a užitečný štědrý večer“.
Základem štědrého dne byl celodenní půst. Tím trpěly zejména děti, ovšem za slib jeho držení prý večer uvidí „zlatoušky na stěně“, neboli „zlaté prasátko“. A když to nepomohlo tak: „Jen počkej, najez se a přijde peruchta a vypáře tě!“. Tyto peruchty chodily dvě – jedna s obličejem a rukama začerněnýma, s pánskou košilí a bílou sukní, v levé ruce hrachovinu , v druhé dřevěný nůž (hrozná představa). Druhá byla celá bílá včetně obličeje, oděv stejný jako první, ale doplněný brky. Když se někdo nepostil, přiskočily rozpáraly mu břicho a vycpaly hrachovinou.
Půst se ovšem nedržel všude. K obědu se vařila krupicová kaše, nebo mlékem spařené vdolky s medem nebo cukerným sirupem. Dále ukrop, čočka nebo hrachová kaše.
Večeře se někde připravovala za šera, neboť údajně kdo jako první rozsvítí, tam se nastěhují blechy. Jinak dost zvyků známe – sudý počet lidí u štědrovečerního stolu, všichni ve svátečním.
Štědrovečerní večeře se někde skládala ze 7 – 9 chodů. Typický byl houbový kuba. Jinak kapr se uchytil velmi pozdě. Někde se například jedl zajíc na černo, někdy následoval i smažený řízek. Podával se i bramborový salát, ovšem bez majonézy (nahradil ho sladkokyselý nálev nebo kysaná smetana). Večeře končívala třeba moučníkem ze sušených švestek, jablek, hrušek. Nechybělo ovoce, ořechy a cukroví (po první válce přibyly pomeranče). Někdy také po večeři hospodyně snědla čočku, aby bylo dost peněz. Od večeře se nesmělo odcházet a proto všechna jídla musela být na stole najednou. Někdy ale třeba směla vstát pouze hospodyně. Na vesnici seděla s domácím i chasa a každý dostal k talíři svou vánočku.
Po večeři někteří vše nechávali na stole: „aby dušičky sobě mohly pochutnat a vybrat“.
Následovalo stejně jako dnes to nejhezčí (tedy pro děti) – rozdělování dárků. Dříve se stromek zdobil lineckým pečivem, červenými jablky (panensčáky nebo paňáky), ozdobami ze slámy nebo barevných lepených papírů a od roku 1900 i foukanými skleněnými ozdobami nebo barevnými korálky. Krom svíček byly na stromku i malinké papírové lampionky. Stromek se strojil někde o štědrý den, někdy již vpředvečer (děti u toho ale být nesměly a ten den samozřejmě nechtěli spát a tak rodiče museli čekat, ovšem ten den se opravdu nevyspali).
Dárky se rozdávaly většinou praktické – oblečení, ale i knihy a hračky.
O štědrém večeru také v některých místech vytrubovali před domy koledníci. Dostávali za to vánočky, koláče nebo peníze. Někde také začala večeře až poté, co pastýř před domem odtroubil a dostal výslužku. Ve velkých vesnicích se proto začalo obcházet již v 16:00 hodin.
Štědrosti se dostávalo i domácímu zvířectvu a stromům. Ohledně stromů – někde se pod ně zakopávaly kosti; zbytky od večeře se rozsévaly po zahradě a pronášela se modlitbička: „Slívičky, hruštičky, pojďte s námi k večeři, abyste vy nás také pozvaly ku své hostině“ nebo dokonce i „travičko, až ty budeš zase mít, bude naše kravička s tebou jíst“.
K pověrám patřilo nošení šupin ze štědrovečerní ryby v peněžence. Když hospodyně zahlédla cestou z půlnoční mše hodně hvězd, znamenalo to, že slípky hodně ponesou. Dalším zvykem byly hromádky zrní a vypuštěná slepice – kde se zastavila, tam věštila bohatou úrodu. Hospodyně také schovávala tolik ořechů, kolik měla dojnic. Když pak měla některá rodit, hospodyně ořech rozloupla a dala jí jádro s kouskem chleba pro dobré mléko.
Na Štědrý den panoval zákaz cokoli kupovat, prodávat nebo z domu půjčovat. Večer se pro ochranu majetku vystrkoval zadkem na před pes nebo kočka. Pes také jedl česnek, aby byl zlý a kousal nezvané hosty.
Ohledně zdraví – známe rozkrajování jablíčka – kdo má hvězdičku bude zdráv, kdo má vyžráno červem, čekají ho nemoci, kde byl křížek, toho čeká smrt. Hádalo se i z roztaveného olova. Klepalo se na dvířka a kolikrát čuník zachrochtal, za tolik let měl dotyčný umřít. Jindy se zase do slupek z cibule dalo stejné množství soli a komu se nejdřív rozmočila, ten měl brzy zemřít. Smrt znamenalo i shnilé jádro ořechu nebo zapomenuté prádlo na bidle i fůra s hnojem na dvoře.
Také se provozovaly tzv. „havířské parády“. To se havíři sešli ve slavnostních stejnokrojích u šachet a se zapálenými kahanci a za zpěvu šli odtud do města k hornímu úřadu a odtud na půlnoční
Zbytek večera (po rozdání dárků) se vyplňoval různě – karty nebo kostky o ořechy. Většina lidí pak směřovala na půlnoční mši
.

25.prosince – Boží hod vánoční
Hlavní svátek – narození Ježíše Krista. Tento den se mohly sloužit tři mše (půlnoční, pastýřská a velká).


26.prosince – Svatý Štěpán
Oslava konce vánoc, doba koledy: „Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně, nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu, psi se ke mně sběhli, koledu mi snědli“. Ve středověku chodil koledovat kdekdo (děti, žebráci, kanovníci, rychtář, konšelé, biřici, pivovarští pomocníci i nevěstky), později jenom děti.
Tento den dostávala čeleď na venkově doplatek roční odměny a měla volno až do Nového roku. Pro domácí to však znamenalo velký nárůst práce.


Do Tří králů se slavili v různých místech různí svatí a dodržovaly se různé obřady. Např. pití vína, chléb smočený ve svěceném víně se dával kravám a koním atd.
Na Mláďátka se sledovalo počasí. Déšť znamenal smrt. Když pršelo ve dne, měli umírat mladí, když v noci měli umírat staří. Někde obcházeli koledníci a žádali děti, aby jim sdělili, kolik bylo mláďátek (očekávaná odpověď 44.444). Po tomto dni se začínalo příst: „Dnes den mláďátek, ale zejtra je Přáďátek“.

31.prosince – Silvestr
Pro domácnosti velký úklid – pálilo se vše nepotřebné. Chodily i tzv. omítačky – staré báby v černých šatech s velkým bílým šátkem, že jim nebylo vidět do obličeje. Ve světnici březovou metlou třikrát ometly plotnu a popřáli hospodáři. Za to dostávaly almužnu.
Lidé se také pečlivě myli. Večer proběhla společná večeře se stejným jídlem, jako o Štědrého dne. Poté se rozsvítily svíčky na stromečku a očekával se příchod Nového roku.
Tyto staré náboženské zvyky přebylo bujaré veselí.

1.ledna – Nový rok
Jak na Nový rok, tak po celý rok“ – jistě všichni znáte. Tento den se bylo třeba vyvarovat hádek a špatné nálady. Nesměl se rozbít hrnec – to pak byl celý rok rozkřapaný. Po umytí mlékem byl dotyčný celý rok hezký. Kdo vešel jako první do domu – dítě a dívky přinesly štěstí, stařena smůlu.
K obědu se dával vařený prasečí rypáček jako symbol štěstí. Nesměla se jíst drůbež, protože by uletělo štěstí. Stromy se měly ovázat slaměnými povřísly a někde se krájela vánočka, v níž bylo zrnko hrachu – kdo ho našel, tomu mělo štěstí přát po celý rok. Začaly se také rozdávat dnes tolik známé „péefky“.

6.ledna – Svátek Tří králů
Chodili tři králové Kašpar, Melichar a Baltazar. V kostelích se světila voda, kterou si věřící odnášeli domů a kropili své obydlí. Do tříkrálové svěcené vody se lilo olovo nebo cín.
Chlapci v papírových korunách chodili dům od domu a zpívali: „My tři králové…..“ Zajímavý byl také pivovarnický rituál
.

Po celé vánoční svátky bývají ještě v dnešních dnech vystaveny tzv. Betlémy, které se začaly šířit kolem roku 1900. Také se hrály divadelní hry s tématikou narození Ježíše Krista.

To by asi tak byl stručný výtažek. Tak co - zkusíte něco? Samotná kniha toho samozřejmě obsahuje mnohem, mnohem více a kdo má zájem, jistě se k ní nějak dostane
.

Přeji všem krásné prožití vánočních svátků a mnoho štěstí v roce 2011.

02.11.2010 15:13:55
anetadvorak

Líbí se Vám tyto stránky?

Nějak nemám názor. (2669 | 25%)
Ještě se zlepšete (2623 | 25%)
Ano ! (2732 | 26%)
Ne ! (2515 | 24%)
Pro zájemce o vojenskou historii
Pár fotografií z místních akcí
Budeme rádi když o nás povíte dalším. Díky moc!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one