Vítejte na stránkách nejen o našich dětech a výletech
Líbí se ti tahle stránka?
Ano
Ne

Jeskyně Výpustek

Jeskyně Výpustek

Jeskyni již v 17.století navštěvovali mastičkáři a využívali nálezů kostí. Začátkem 19.století se jeskyně dočkala podrobnějšího průzkumu mapového zpracování. Ve 20-tých letech 20.století se však v jeskyni začala těžit fosfátová hlína (jako hnojivo) a došlo k nenahraditelné ztrátě kosterních pozůstatků jeskynních medvědů a lvů. Kosti se totiž mlely.
O jeskyni se armáda začala zajímat již v roce 1936. Tehdy zde naše Ministerstvo národní obrany hodlalo vybudovat podzemní muniční sklad. Stavební úpravy začaly, ale sklad nikdy do provozu uveden nebyl. Důvodem byly neustále další a další sesuvy hlíny.
Koncem roku 1943 byla jeskyně obsazena německou okupující armádou, která vzhledem k nutnosti ochránit zbrojní výrobu před neustále se zvyšujícím počtem leteckých útoků a bombardování spojeneckými letadly hledala vhodné podzemní prostory, kde by výroba mohla nerušeně pokračovat.
Krom Výpustku byly v Moravském krasu využity i některé další podzemní prostory a přebudovány na podzemní továrny – Kůlna (Sloup), Michalka (v Hádeckém údolí u Holštejna – po válce byla donedávna využívána jako dozrávárna známých sýrů Niva), jeskyně Drátenická (na levé straně Křtinského údolí vzdálená asi 300 m). Menší výrobní provoz byl také v jeskyni „Stará Rasovna“ nedaleko Holštejna (byla zde mimo jiné instalována speciální vrtačka na vrtání děr o průměru v desetinách milimetru pro vstřikovače).K této vojenské výrobě měla být využita i jeskyně Býčí skála, jejíž úpravy však zůstaly nedokončeny.
K vybudování podzemní továrny musely být provedeny nové zásahy do celého prostoru v podzemí. Tyto úpravy spočívaly v rozšíření některých chodeb, kde byly odstříleny další skalní pilíře, převisy a byl „zvýšen“ původní strop. Celá podlaha byla vybetonována a v ní uloženy po celé délce teplovzdušné kanály, které sloužily k rozvodu teplého vzduchu k vytápění podzemí. Ty vedly z kotelny, jejíž zbytky jsou dnes zařazeny do prohlídkového okruhu.
Výroba byla do podzemí Výpustku přesunuta po 24.srpnu 1944, ze zničené brněnské Líseňky (později Zetor Brno), kterou zničily spojenecké bombardéry. Šlo o německý podnik „Flugmotorenwerke Ostmark“. V této době již byla jeskyně připravena na plné zahájení výroby, a to vzhledem k tomu, že německá okupující armáda zahájila úpravy Výpustku již ke konci roku 1943.
V podzemní továrně pracovali totálně nasazení čeští dělníci v nepřetržitém provozu ve dvou 12-ti hodinových směnách (v každé směně v době největšího rozsahu výroby až 600 lidí). Tito denně do podzemní továrny dojížděli z okolních vesnic nebo byli ubytováni v nedaleké obci Křtiny v dřevěném lágru, v budově školy, místním pohostinství „U Farlíků“ a v soukromí. Kvalita výrobků však byla prachmizerná. Na poměrně složitých strojích (např. soustruh) pracovali zcela nezkušení dělníci a i ženy. Např. jedna pamětnice uvedla, že jako mladá dostala na zaučení na soustruhu asi tak maximálně hodinu a pak už musela naplno vyrábět. Pokud to takhle bylo s většinou dělníků, umíte si udělat obrázek sami. Navíc osvětlení bylo zcela mizerné a dělníci si při příchodu a odchodu svítili loučemi.
V podzemí se na moderních strojích vyráběly součástky do leteckých motorů řady BD 601 – 605, které se montovaly do několika typů letadel jak jednomotorových, tak i vícemotorových. Hlavním programem podzemní továrny byla výroba palivových čerpadel pro letecké motory a další součástky k těmto motorům. Šlo zde tedy o obrábění odlitků hliníkových slitin a z hořčíkové slitiny elektron, v menším množství pak drobné vložky z bronzu nebo mosazi do hliníkových obrobků.
Letadla, do kterých se zde vyráběly součástky:
Messerschmitt – Bf 109; Bf 109G5, 6, 8, 10; Bf 109K; Bf 110; Me 210; Me 410, Me 209 a další
Heinkel – 111; 219A-7 Uhu a další
Dornier – Do 217 N; Do 335 a další
Arado 240 průzkumné
Maus tankovací

Výroba a provoz v podzemí byl ukončena v 15.dubna 1945, kdy německá armáda před ústupem podzemní továrnu zničila, odstřelila a zapálila. Němci podzemí prakticky celé podminovali a odpálili. Požár zde údajně trval několik dní (asi týden). A co mohlo v jeskyni hořet? Například stropy. Němci zde nechali stropy snížit dřevěným podhledem s dehtovou lepenkou, dále zde bylo uskladněno palivo pro kotelnu, hořlaviny a další materiál.
V posledních dubnových dnech 1945 obsadili jeskyni jednotky Rudé armády. Ty část použitelných strojů demontovaly a odvezli jako válečnou kořist. Zbytek byl protokolárně v roce 1946 předán československým orgánům. Tento majetek převzala „Zbrojovka Brno“.

Popis jeskyně v květnu 1945: „Hrůza chaos, nedodělané výrobky, hromady odpadů, zavalená a vypálená jeskyně. Část zachovalých strojů byla v roce 1946 převezena do opravené Líseňky (Zetor Brno) a byly použity na poválečnou výrobu. Drobný materiál, nářadí, nástroje, spojovací materiál se stal „válečnou“ kořistí místních obyvatel“.

Výňatek z díla Rudolfa Burkhardta a Otakara Zedníčka v jejich publikaci: Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně:
Když se v průběhu okupace stávalo německým okupantům letecké bombardování stále nepříjemnější, přikročili k přestavbě Výpustku, jakož i Drátenické jeskyně na podzemní továrny. Vyráběly se zde součástky leteckých motorů jako olejové pumpičky apod. To, co bylo v roce 1938 započato, to léta 1943 – 1945 dovršila. Podlaha jeskyně byla pokryta až 1 m mocnou vrstvou betonu, postranní chodby byly opatřeny silnými zdmi, „Nízké“ a „Babické“ chodby bylo použito jako větracích komínů a proraženy z nich šachty na povrch. Při ražení šachty nad Hochstetterovou síňkou Babické chodby sesuly se ve stráni celé masy svahové sutě do míst, kde byl kdysi přístup do dalších prostor. Podobně i jiné propasti byly vyřazeny z možnosti průzkumu zasypáním, respektive překrytím betonovými deskami.
Na dovršení všeho okupanti na ústupu zařízení této podzemní továrny zapálili a zčásti náložemi zničili, takže ve Výpustku zůstal chaos zničených strojů, ohořelé trámy, balvany zřícené ze stropů a haldy odpadků. Po válce byl sice upotřebitelný materiál odklizen, avšak jeskyně je ve své staré části zničena


Po válce se jeskyně na čas stala místem pro speleologické průzkumy a to až do doby, kdy ji v roce 1961 převzala Československá armáda. Ta zde vybudovala do roku 1967 podzemní protiatomový kryt. Armáda zde působila do roku 2001. Šlo o velitelské stanoviště jednoho z vojenských okruhů a ve své době o něm vědělo všeho všudy pouze 30 lidí v Československu. Bunkr je dnes součástí prohlídkové trasy. Místní obyvatelé samozřejmě věděli, že zde jsou vojáci, nevěděli však proč. A to je přímo živná půda pro fámu, že zde byly uskladněny rakety. To však není pravda. Armáda většinu vybavení při svém odchodu odvezla, ovšem správě jeskyní se celkem dobře daří zařízení zase vracet na své místo.
Bunkr je necelých 200 m dlouhý a obsahuje ložnice, jednací místnosti, místnosti pro čistění vzduchu a další technické prostory a vše je dodnes funkční (tedy krom přímé telefonní – červeného telefonu - linky k nejvyšším vojenským orgánům). Naleznete zde tedy filtrační místnosti, dezinfekční místnosti, dlouhé ložnice s palandami (namísto matrací jsou použita nafukovací lehátka z odolného materiálu – pamětníci znají a postelí je zde pro polovinu mužstva – jedni odpočívají, druzí jsou ve službě – stejné jako u ponorek). Dále je zde místnost pro vzduchotechniku, šatna, sál logistiky, ošetřovna, operační sál, spojařská dílna, spojovna, jídelny, zásobníky na vodu (i když samotná jeskyně měla v případě vyčerpání vody vlastní zdroj), místnost velitelství objektu, místnosti pro různé specialisty, např. šifranty (ti byli v jednotlivých kójích s jednou židlí a stolečkem zavřeni mříží na půl dne, to aby nemohly uniknout tajné kódy a hesla), místnosti pro spojení např. s tankisty, pěšáky, dělostřelci…, dálnopisná ústředna, mapárna, strojovna a další.
Kryt zajišťoval bezpečné přežití při zásahu jadernou zbraní (až třicetikilotunová bomba) do okruhu 800 m. Nad krytem je totiž 55 m devonského vápence a vchod z údolí také nedokázala jaderná střela trefit. Krycí název objektu byl „Zdravotní sklad – pobočka 05 Brno – Křtiny“.
Samozřejmě nešlo jenom o jeskyni. Areál obsahoval dva betonové bunkry se střílnami pro stráže, 8 budov (dnes dochována 1, namísto ostatních zbudováno parkoviště), celý byl obehnán plotem a v prostoru se ještě nacházela pohybová čidla. Také zde ještě byla zbudována různá utajená kulometná hnízda.
Jeskynní správa převzala jeskyni v roce 2006 a od roku 2008 zde funguje jeden prohlídkový okruh pro veřejnost.
Hned za komplexem bunkru se vstupuje do obrovského prostoru samotné jeskyně. Zde návštěvník shlédne světelnou a hudební šou, která ho přenese o 60 000 tel zpět.
Krápníky zde ale neočekávejte. Díky výše uvedeným činnostem je vše zničeno. Jak ale uvedla průvodkyně, jeskyně se může něčím pyšnit a to tím, že zde obrovskými prostory v pohodě projede autobus…. Samozřejmě se nesmí zapomenout na teplé oblečení. Za komplexem bunkru je v jeskynních prostorách pouhých 7°C při 95% vlhkosti.

Betonový strážní domek se střílnami

Betonový strážní domek se třílnami (u vjezdu do areálu)

Bývalý sál logistiky

Model areálu

Vstup z komplexu bunkru do jeskyně

Zničená kotelna - ponechána tak, jak byla nalezena v roce 1945Zničená kotelna - ponechána tak, jak byla nalezena v roce 1945

Zbytek dřevěného podhledu

Vstup do jeskynních výrobních prostor

28.07.2010 11:43:03
anetadvorak

Líbí se Vám tyto stránky?

Nějak nemám názor. (2669 | 25%)
Ještě se zlepšete (2623 | 25%)
Ano ! (2732 | 26%)
Ne ! (2515 | 24%)
Pro zájemce o vojenskou historii
Pár fotografií z místních akcí
Budeme rádi když o nás povíte dalším. Díky moc!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one