Vítejte na stránkách nejen o našich dětech a výletech
Líbí se ti tahle stránka?
Ano
Ne

JihoMoravská opevnění

Putování po opevněních Jižní Moravy

V průběhu dovolené v červenci 2008 na Jižní Moravě jsem měl v plánu navštívit pouze jeden bunkr, jehož poloha mi byla známa. Skutečnost však byla jiná a k mému potěšení nakonec bylo těch opevnění z předválečných let víc. Ještě upozorňuji, že se zde nebudu zaobírat podrobným popisem a funkčností objektů. To si každý zájemce najde sám a nebo vám nezbude nic jiného, než se na uvedená místa vypravit. Začněme tedy od začátku

Jako první byl na řadě pěchotní srub MJ-S 29 „Svah“ u Mikulova. Jde o objekt pevnostního opevnění, jež bylo zařazeno do podúseku Mikulov a patřilo do úseku ŽSV XI. Hrušovany nad Jevišovkou a jde vlastně o jediný realizovaný izolovaný pěchotní srub v tomto podúseku.


Pokud se předpokládal tankový útok, tak objekt byl vybaven pevnostními kanóny a těžkými kulomety. Pokud se opevnění nacházelo v lesnatém nebo hornatém terénu, jež tankový útok vylučoval, srub byl vybaven pouze kulomety. Objekt měl být původně vybaven kanóny vz.36 ráže 47 mm – mistrovským dílem našich zbrojařů. Kanón dokázal vypálit něco přes 30 ran za minutu. Zkušená a vycvičená posádka prý toho byla schopná. Při této velké kadenci platilo pravidlo 5 minut pálit a 5 minut chladit hlaveň vodou. Po obsazení pohraničí Wehrmachtem si Němci tyto existující kanóny převezli na tzv Atlantický val. Několik českých nadšenců chtělo nedávno tento kanón ve Francii najít a podařilo se jim to. Po vyřízení formalit ho po kusech převezli do ČR a teprve při jeho sestavování objevili v hlavni vybuchlý granát. Všichni dospěli k závěru, že němečtí vojáci neměli příručku a pětiminutové intervaly nedodrželi. Hlaveň se přehřála a bylo to.

Srub má dvě patra. V horním bojovém nadzemním jsou dvě střílny, chodba, vstup, radiová místnost, místnost pro chemika a dva pozorovací zvony. V podzemním patře se nacházela strojovna, kuchyň, místnosti pro odpočinek (posádka, důstojníci a velitel), umývárna WC a studna. Malou zajímavostí je, že každá postel pro mužstvo je vlastně pro dva vojáky – jeden odpočívá, druhý má službu. Posádku opevnění tvořilo 14 – 40 mužů v závislosti na situaci (pohotovost, mírová doba, zakonzervování….).¨

V objektu se v mírové době svítilo petrolejkami, při boji byl spuštěn dieselový agregát, a bylo zapojeno elektrické osvětlení. Objekt byl chráněn i před chemickým útokem. Zvenčí byl nasáván vzduch do filtrů a poté byl rozváděn vzduchotechnikou po celém opevnění. Vniku zamořeného vzduchu zvenčí do objektu bylo zabráněno vytvářením vyššího tlaku uvnitř bunkru velkým nasáváním a tento tlak naopak vytlačoval vzduch ven z opevnění. Na stejném principu fungovalo i odsávání povýstřelových zplodin. Při vyřazení strojovny z provozu se vháněl vzduch do objektu ručně, ale pouze v omezeném množství – musela to být pěkná rasovina.


Před stěnou s hlavními střílnami byly vybetonovány až 3m hluboké příkopy, které znemožňovaly útočníkovi přiblížit se a položit nálože. Zároveň vylučovaly nebezpečí zavalení střílen zeminou vyhozenou do vzduchu při explozích dělostřeleckých granátů a leteckých pum. Do těchto příkopů byly zvláštními otvory odváděny vystřelené nábojnice od těžkých kulometů a protitankových kanónů, které by jinak v objektu překážely a znečisťovaly ovzduší. Tomuto příkopu se říkalo „diamantový“

Objekt je mezi ostatními mikulovskými památkami zcela opomíjen, nevede k němu žádná informační cedule a v žádném letáčku se nic nedočtete. Ono také již téměř není na co se dívat. U tohoto objektu dochází k opakovanému vylamování vstupních dveří a k jeho následnému rabování. V době, kdy jsem tento srub navštívil, byl opět přístupný (na vlastní nebezpečí), ale k vidění toho již moc není. Za pomoci baterky a foťáku s dobrým bleskem se tedy vyrazilo na průzkum. Jediné co tam zbývá je vzduchotechnika a i ta již pomalu podléhá různým „rabovacím nájezdníkům“. Místnosti jako takové jsou ještě zachovalé, zdi nejsou nijak oprýskané.

K tomuto srubu ještě musím uvést historku o mých perfektních orientačních schopnostech. Při prvním průjezdu Mikulovem jsem se i s rodinou vydal podle popsané trasy na obec Březí a za první zatáčkou se dal doprava - správně mělo být doleva. Po docela těžší polní cestě a ujetí 500 m jsem zastavil, nechal rodinu škvařit v autě (bylo něco pod 30°C) a vydal se pěšky hledat. Vzal jsem to poklusem a běžel asi 1,5 km tam i zpět. Podařilo se mi narazit pouze na jeden řopík a s myšlenkou, že naši dědové buď bunkr opravdu perfektně zamaskovali nebo já že jsem b…ej se vydal zpět do kempu. Při druhé návštěvě Mikulova jsem to ohnul doleva a po krásné polní cestě dojel pohodlně až před brány.

 

O druhém bunkru jsem se dozvěděl při nějakém výletu. Šlo o tři pěchotní sruby v obci Šatov, z nichž jsem navštívil dva – pěchotní srub MJ-S 3 „Zahrada“ (dnešní muzeum) a pěchotní srub MJ - S 2 „Úvoz“

Pěchotní srub MJ-S 3 „Zahrada“ v současnosti funguje jako muzeum a je vybaven do doby poloviny 80-tých let, kdy ho užívala ČSL armáda. Zde jsem měl štěstí a na prohlídku nás vyrazilo asi pět lidí, tak se dalo dobře fotit a točit a nikde jsme se nemačkali. Po východu z bunkru tam čekalo již asi 15 – 20 dalších návštěvníků, tak by mě zajímalo, jak se tam vůbec všichni pohodlně vešli.

Do bunkrů se podařilo teprve nedávno osadit i dva pevnostní kanóny vz.44/59. Jeden je v bojové poloze, druhý je „uklizen“ v bunkru. Srub je opravdu téměř vybaven původním vybavením a téměř všechno je funkční – tedy mimo WC. Zde však nejde o nějakou poruchu. Tyto bunkry měly systém WC převzatý od Němců. Podle vyjádření průvodce se neví, zda stavební firma záchod vůbec dokončila. Jednou (bylo to nedávno) parta lidí srub několik dní obývala a toto WC využívala. Poměrně dlouhé období se pak ve srubu prý nedalo vydržet….. V současnosti se používá chemické WC. Původní WC v bunkru smělo být dříve využíváno pouze v boji, jinak se chodilo ven na latríny.

Průvodce je nadšenec a opravdu se velmi vyzná. Odpověděl na všechny dotazy a tímto má mé uznání s dovětkem „chlap na správném místě“.

Přístup ke srubu MJ-S 3 „Zahrada“ je výborný a autem si zajedete přímo před hlaveň kanónu v bojové poloze.

Od tohoto srubu se po pohodlné polní cestě dostanete ke druhému srubu MJ-S 2 „Úvoz“. Tento srub je veřejnosti nepřístupný a je možná pouze prohlídka zvenčí. Vzhledem k neposekané vysoké trávě u bunkru je poté nutná podrobná prohlídka, zda se do vás nezakouslo nějaké to klíště.

Prohlídku těchto srubů lze zakončit zakončit v některém z mnoha místních vinných sklípků vinařské obce Šatov. Já tam byl vozem, tak bohužel. Alespoň se mi podařilo natrhat trochu čerstvých meruněk – bylo jich tam požehnaně, samá meruňková alej. 

Dalším zastavením byl areál Čs opevnění Vranov nad Dyjí. Jde o linii lehkého opevnění z let 1936 – 1938. Jedná se o úsek, táhnoucí se Junáckým údolím v počtu 17 objektů LO vz.37 a jednoho vz.36. Součástí muzea a zpřístupněné jsou tři objekty vz. 37 E a C. První je zrekonstruován do podoby roku 1938 a druhý do doby „studené války“.


Lehké objekty vz.37 mají známou přezdívku „řopík“. Tento typ LO vycházel z konstrukce těžkého opevnění a měl systém boční palby.Řopíky byly stavěny ve verzích A, B, C, D, E. Opevnění se stavělo v jednom nebo více sledech, aby se navzájem kryla. V prvním sledu byly objekty s bočními palbami a v dalších sledech i objekty které stříleli čelně. Objekty byly vybaveny: lafetace na kulomety, zrcátkový periskop, ruční ventilátor, lapače výstřelových zplodin zbraní, silnostěnnými mřížovými dveřmi, střílna na obranu vchodu, granátový skluz na obranu týlové strany, ženijní nářadí , pitnou vodu a jídlem na 2 dny

Prohlídka obou objektů je velmi příjemná, neboť každým objektem vás provede hezká a milá průvodkyně. Obě děvčata navíc o těchto objektech k mému údivu i mnoho věděla a z rovnováhy je nevyvedla žádná otázka. Opět tedy musím, stejně jako na Šatově, pochválit průvodce. Výtečný dojem z prohlídky a přednášky navodilo také dobové osvětlení uvnitř bunkru - kahany a svíčky. V těchto lehkých bunkrech se elektřina nepoužívala.

Při mé návštěvě akorát pršelo a tak okolní terén byl opravdu realistický. Bylo celkem zábavné pozorovat některé turisty, jak se v sandálech doslova drápu blátem k objektům.

Po prohlídce obou těchto opevnění se vydáte ke třetímu objektu vz.36, který je však totálně zničen. Nemá ho na svědomí nikdo ze současnosti. Objekt zničili němečtí ženisté ihned po obsazení pohraničí, když si zkoušeli nálože a co takový objekt vydrží. Zde se jednalo o vnitřní výbuch. Strop se nadzvedl a byl odhozen několik metrů do týla objektu, přední stěna byla rozmetána na kusy. Jde o jednomístný objekt pro kulometnou palbu téměř kompletně převzatý z francouzské Maginotovi linie. Tyto bunkry byly stavěny v roce 1936. Nevýhodou těchto pevnůstek bylo snadné zaměření nepřítelem a samozřejmě tedy i zničení. Pevnůstky neměly žádné stálé vybavení a voják si tam všechno musel přinést sám. Objekt také neměl ventilaci, čili odvod spalin. Při střelbě musel mít střelec tedy otevřené dveře, což bylo během boje nebezpečné.

Cesta k areálu je opět poměrně špatně značená. Dostanete se k nim když z Vranova nad Dyjí pojedete po hlavní silnici směrem k hradu, ten minete a asi po 300 m vás již šipky a informační cedule dovedou k areálu. Zaparkovat se dá několik desítek metrů od prvního srubu. Areál ve mně zanechal, stejně jako ten v Šatově, velmi dobrý dojem a mohu jenom doporučit. 

Posledním areálem vojenského opevnění byl Pevnostní areál Slavonice. Jde o Úsek 1 Slavonice – v oblasti bývalého prvorepublikového III. sboru (jižní Morava). Tento areál je z těch výše uvedených největší. Jde o LO vz.37. Je zde opravdu vidět celý systém lehkých opevnění (7 bunkrů), vzájemně propojených palebnými úseky. Přítomné jsou i pěchotní záterasy a předsunutá pozorovací stanoviště (okopy). Přístupný je jeden z bunkrů, kdy vám odborný výklad přednese mladík v maskáčích. Opět musím průvodce pochválit a po návštěvě všech bunkrů je vidět, že místa průvodců zaujímají osoby na svém místě a bylo vidět, že je dané problematika opravdu zajímá.

Hned u parkoviště je také jeden samostatný řopík a je zajímavý tím, že je zde udělán ve fázi skončení betonáže – tzn. ještě není zasypán zeminou a je obnažen až po základy. K objektů se také snadno dostanete automobilem odbočkou na trase Slavonice – Staré město pod Landštejnem. Na této silnici také naleznete „Historický hraniční kámen Čechy - Morava“.

 

To by asi tak bylo všechno. Cestou jsem samozřejmě narážel na mnoho samostatných a zastrčených lehkých bunkrů, ale nijak se o nich zmiňovat nebudu. Ani fotky nemám. Šlo o dovolenou rodinnou a i tak se toho myslím stihlo dost (mám na mysli objíždění opevnění). Až v posledním bunkru ve Slavonicích byla má dcera (4,5 roku) a prohlásila, že by tam bydlet nechtěla.


Další obrázky naleznete v této GALERII

Zde pár videoklipů z výše popsaných objektů:

Pěchotní srub MJ-S 29 "Svah" u Mikulova

Pěchotní srub MJ-S 3 "Zahrada" a MJ-S 2 "Úvoz" v Šatově

Areál ČS opevnění Vranov nad Dyjí

Areál ČS opevnění Slavonice

 

Některé technické informace byly čerpány zde: Bunkry a opevnění

 
 

 

29.07.2008 21:17:08
anetadvorak

Líbí se Vám tyto stránky?

Nějak nemám názor. (2669 | 25%)
Ještě se zlepšete (2623 | 25%)
Ano ! (2732 | 26%)
Ne ! (2515 | 24%)
Pro zájemce o vojenskou historii
Pár fotografií z místních akcí
Budeme rádi když o nás povíte dalším. Díky moc!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one